pondělí 10. června 2019

iq

Dnes čtení pro pány!

"Miláčku, kolik máš vlastně IQ?"

  Tak pozor pánové, toto je velmi rafinovaná otázka. Správná odpověď totiž neleží v tabulkách, jak by se jeden mohl marně domnívat, ale ve vašem vztahu!

  Jaké je tedy "ideální" IQ pro muže?

  Nezadaný kluk či chlap může mít IQ podle libosti a schopnosti, protože na jízdu na motorce nebo na otevření piva to bude stačit vždycky. Pokud ne, není to vinou IQ, ale piva.  Poprosíte tedy kamaráda a ve dvou už to pivo otevřete.

  Pokud již ovšem máte milenku, potřebujete mít tak o patnáct bodů více, nežli má ona, protože to ženám milenkám to imponuje.


  Máte-li již parterku, potřebujete mít přibližně stejně bodů, jako má ona, protože jí chcete ukázat, že s partnerkou jste si rovni.

  Ovšem pokud se jedná o tázající manželku,  pak je lepší si dobrovolně a za hlasitého sakrování nahlásit těsně o pár bodíků méně. No nebojte pánové, jsou to jen čísla a navíc pak kolikrát v realitě zjistíte, že jste si i tak ještě deset bodů přidali....

Teď ale otázka za sto bodů:
Jak zjistit, kolik má vlastně IQ manželka?
No, je z pravidla jasné, že pokud se přímo zeptáte, tak vám to nepoví, abyste nemohl podvádět. (to protože vám věří a proto si vás vzala, ehm...)

Ale dobrá finta je zahlásit nějaké přehnaně vysoké číslo. Podle Termana se průměrná lidská inteligence nachází zhruba v rozmezí 90 až 109 bodů.
110 až 119 je nadprůměrná inteligence
120 až 140 je vysoce nadprůměrná inteligence
a nad 140 bodů je genialita.
Ovšem pozor, nad 150 bodů, nebo po deseti pivech, jste již tak vysoko, že ztrácíte schopnost standartní komunikace se zbytkem civilizace.

Takže kupříkladu vaše žena je lékařka. Dá se tedy předpokládat že rámec jejího IQ bude odhadem v rozmezí 115 až cca 135. Na její dotaz "Ty Franto, kolik máš IQ?"  tedy značně sebevědomě odpovíme:
"Přesně sto třicet šest! Proč, miláčku?"

  A pozor, teď to přijde!

"To není možné, vždyť já mám 127! (a to si dva přidala)" A už víme.

  No a  nyní přichází naše vítězná chvilka. Pomalu, s rozvahou a nadhledem jí vrátíme dech a zasloužíme si pusu a kvalitní oběd....

"Kdepak miláčku, já jen žertoval, to víš že ne. Já mám jen 110!" A je to.

  Ani jsme nemuseli dělat onen složitý a zdlouhavý test a máme kvalitních 110 bodů, které nám pro tentokrát manželka ráda uvěří a situace je opět pod kontrolou.

  A je to. Tak vám pánové přeji hodně štěstí a příjemný týden!




čtvrtek 6. června 2019

Geolog

  Dnes jsme byli s klukama na procházce kolem rybníka. Jeden si sbíral kamínky, druhý cpal do kapes žížaly a třetí je kopal do zadku, když se ohli pro jedno nebo druhé.

Udělali jsme si jedno romantické kolečko a mazali jsme domu, protože i  v Americe u rybníka žerou komáři a já měl rozdělané malování.

  Chyběla mi poslední stěna a bylo hotovo. Už i ten slavný kočičák od toho elegantního kocourka co k nám přišel na "návštěvu" vyčáchl a už tedy stačilo jen domalovat, přitáhnout gauč a zapojit TELEVIZOR.

  Nová šedesáti palcová inteligentní televize od soudruhů z Japonska už čekala za dveřmi obýváku na své místo. Ovladač bych ovšem nejradši vyhodil oknem. 67 knoflíků, já ovšem "nepotřebuji" ani jeden, protože ovladač už nosí manželka pro jistotu v kapse.

  Přišli jsme konečně domů, já se trochu posilnil v kuchyni a vyrazil jsem do akce. Než jsem se ale dostal z kuchyně ven, přiběhl malý Péťa se slzičkami v očích.

"Copak se stalo? Kopnul tě zase brácha?" zeptal jsem se.

"Né, ztratil jsem ten nejhezčí kamínek, ten co vypadal jako ježek. Bylo to malinké uskupení krystalů, někde jsem ho ztratil!"

"Neboj, to najdeme," řekla manželka, "tatínek půjde malovat a my se půjdeme podívat, kde může být, ano?" A šli.

  Štípnul jsem po cestě ještě jeden řízeček z kastrolu a mazal rychle do obýváku. Za dvě hoďky bude telka na zdi, já na gauči a pohoda nejvíc.

  Hnán tou vidinou, otevřel jsem plechovku s barvou, zvedl ji a máchajíc při tom cvičně štětcem pádil jsem ke stěně. Plachtu roztahovat už nebudu, tři stěny jsem zmákl bez jediného ukápnutí, ta poslední je nejmenší, to půjde samo.

   A jak se tak vidím na tom gauči s řízkem v ruce, tak mi najednou někdo vypnul obraz i zvuk a na vteřinku se mi vše zatemnilo. A pak přišlo procitnutí. Rozsvítilo se mi takovým způsobem, že jsem myslel, že najednou sedím holým zadkem přímo na slunci a mé zmužnění se snad právě dotklo samotného povrchu rozžhavené planety.

Tak a je vymalováno.

  Jenže nebylo. Právě jsem totiž vyhrál soutěž o nejlepšího hledače a našel jsem malý kamínek ve tvaru ježka. Brečel jsem nadšením. Mých sto pět kilo se sice pokusilo v ten moment nadzvednout, ale kotník nevydřel a trochu se podlomil. To stačilo na to, aby ucho plechovky vyklouzlo z mastného řízkového sevření mé levačky a plechovka se dle zákona gravitačního vydala směrem dolů. Ale ne, nebojte, nedopadla na koberec!
Dopadla totiž hranou na můj palec, čímž přitlačila nohu zpět na ten zatracenej ježkův šutrák a poté se teprve celá vylila na koberec. (Murphyho zákon + gravitační zákon = zákon padajícího .....)

 Zůstal jsem tam stát na jedné noze jak volavka v rybníku a přes mokré oči jsem neviděl, jak přiběhl Péťa, radostně sebral ten nesmysl ze země, objal mě kolem mé jedné nohy a utekl pryč.

No co, ten kočičák z minula stejně ještě pořádně nevyčáchl, tak proč nedat rovnou nový koberec.
Ale jestli se mi tu ten kocour ještě jednou objeví...



úterý 4. června 2019

Klape to.

 

  Je radost žít, když vám všechno klape.
Můj šéf v práci je maximálně vyladěnej boreček a jsme spolu hodně za dobře.  Kolikrát mě už i založil, když jsem potřeboval koupit nové auto, nebo když jsem přestřelil rozpočet.

  No a doma?

  Rodina mě miluje a s manželkou jsme už tak sehraní, že mě pozná už i podle dechu. Včera jsem si půjčil od šéfa telefon, protože mi došla baterka a potřeboval jsem zavolat domů. Ještě než jsem se stačil ozvat, ozvalo se:

"Ano, miláčku, co pro tebe mohu udělat?"

No vidíte, není to pak radost žít?