Maminkám

Petr Krest

  Nalil jsem si whiskey a kolu, trochu ledu, hodně whiskey, pustil si Šumáky a jejich Rytmy z ráje a posadil jsem se na schody z domu na zahradu. Konečně se oteplilo i u nás v Chicagu. Přiletěla včelka, přistála si na zábradlí vedle mě a zvědavě si mě prohlížela. Byla malinká, asi čerstvě vylíhnutá a už  hledala, kudy by prorazila cestu životem. To je to krásné mládí. V tom se mihl vzduchem ptáček a sezobl včelku. Jojo, jaro je tady.  

  Seděl jsem, relaxoval a přemýšlel o životě. Není toho mnoho, na co bych si mohl opravdu stěžovat. Není ani příliš mnoho věcí, které bych chtěl a neměl, nebo si je nemohl dovolit. Prostě docela v pohodě. Ale pokud bych si mohl přát něco, co mi opravdu chybí, tak by to bylo posezení s mojí maminkou v její kuchyni. 

  I když jsem se postupem času odstěhoval do svého bydlení, hrozně rád jsem se vracel domů, když to šlo. Někdy nahlášeně a někdy na tajňačku. Tenkrát mobily nebyly, takže prakticky nikdo nevěděl, kdy se kdo objeví. 

   Nahlášená návštěva měla své obrovské výhody. Jmenovitě svíčkovou a domácí knedlík kynutý, ale ani hustá domácí polévka a kompot nebo salát nechyběly. No a pak jsme s plnou pusou klábosili o tom, jak jde život a co zase kde která sousedka v paneláku natropila. Mezitím proběhla kávička a za chvilku byl večer.

  Ale také jsem domu přišel párkrát potají, na překvápko. No, bylo mi dvacet, ve všem jsem viděl srandu a naštěstí to také pokaždé srandou skončilo. 

  To jsem se zul venku na chodbě v paneláku, potom potichu odemkl a po špičkách šel na jistotu do kuchyně. Maminka vždy seděla zády ke dveřím a tak nebylo těžké ji překvapit. Přišel jsem potichu až k židli na níž seděla, přidřepl jsem si, objal jsem ji nečekaně zezadu a položil jí hlavu na rameno.

  Jenže maminka nebyla ani hluchá ani slepá a navíc moje ponožky s čerstvě vyzutých bot určitě přišly do kuchyně ještě tak o pět minut dřív, než já. 

  A tak se místo leknutí ozvalo pouze jen takové "No kde se pořád flákáš, ty pacholku jeden?" a k tomu mi přiletěl jeden takový malý pohlavek, to asi abych věděl, že jsem doma. A pak jsem dostal vyhubováno, protože pochopitelně doma nebylo "NIC" k jídlu a tak jsem dostal pouze obloženou mísu asi z pěti druhů salámů, dvou sýrů, klobásy, uzeného a k tomu flašku okurek. A zase jsme klábosili, pili kávu a na večer jsme si zahráli žolíky.

  No a právě o tom to bylo. Za jeden takový večer bych dnes klidně platil zlatem, kdyby to šlo.
Bohužel je to již dávno, co mamince posílám každoročně kytičku andělskou službou až tam nahoru a jediné co mi zbylo jsou vzpomínky a snad i trocha úcty a slušného vychování, co mi bylo do hlavy vštěpováno. A nejen vlastně to, ale také ještě jedna velmi důležitá věc, co mě maminka naučila.
Naučila mě vědět, co chce každá žena nejvíc ze všeho. Je to velmi prosté a jednoduché. Chce jen to, co sama dává. 

Lásku.

  A proto mi dovolte drahé maminky, abych Vám všem popřál k dnešnímu svátku matek. Ať vás pohoda provází celým dnešním dnem a láska ať vás neopouští nikdy na celé vaší životní pouti.
Krásný den, maminky a děkuji!