čtvrtek 16. května 2019

Kocourek


Host do domu, bůh do domu.
-Petr Krest-



Dnes jsem měnil u nás na domku přízemní okna. Bylo hezky a tak jsem nechal vchodové dveře dokořán, protože jsem neustále chodil dovnitř a ven a otvírání zdržovalo.

Když jsem konečně provizorně usadil do otvoru největší okno, přišla nečekaná návštěva. Do dveří vstoupil cizí černobílý kocourek. Teda vlastně kocour. A pořádný. Nejdříve si mě změřil váhavě zkoumavým pohledem a poté v klidu vstoupil do domu. Šel pomalu a důstojně. Hlavu měl vztyčenou, uši v pozoru a svaly na něm za chůze pěkně hrály. Už jen hříva mu chyběla a byl by to hotový král.

Nevadil mi nikterak, ale potřeboval jsem vyrovnat to okno a zaklínkovat ho, aby mi nevypadlo. Vzal jsem tedy do ruky kladivo a začal jsem zaklepávat zlehka první klínek. Kocour si to mezitím namířil do rohu pokoje, kde byla ve zdi malá díra od starého televizního kabele, který jsem vyhodil. Začal ji sofistikovaně očichávat a hmouřil u toho znalecky své uhrančivé oči. Asi kontroloval, jestli to je či není myší díra. Hm, ještě ho neznám a už se mi líbí. Pašák je to.

Ale jak jsem začal poklepávat na klínek, kocour zvedl hlavu od díry, zaprskal a ohlédl se na mě škaredým pohledem. Normálně mě na férovku sjel.
Hm, asi pěknej tvrďák, pomyslel jsem si.
A tak jsem schválně na chvilku přestal a pobaveně jsem čekal, co bude dál. Odložil jsem kladivo, rukou přidržoval veliké okno aby nevypadlo a sledoval jsem, jak se kocour velmi pomalu a obezřetně přesunul do druhého rohu, kde byla ve zdi již nachystaná nová díra na nový kabel. Tlapky se mu při chůzi krásně bořily do hlubokého peršanu a ten mazel si to pěkně vychutnával.

Chytrý je a šikovný. A krasavec. Škoda že je má žena alergická na chlupatce, jinak bych si asi taky nějakého pořídil.

Kocourek došel elegantně ke druhé díře, znovu se ohl, jenže tentokrát trochu jinak než prvně a z nenadání u toho zatlačil.

No on se mi tam vysral!

Z hrdla se mi z nenadání vydral neidentifikovatelný děsivý baritón, který zatřásl domem.

Impozantní lev se najednou změnil v mrštného leoparda a ještě než jsem stačil sáhnout pro kladivo, tak kilem vystřelil z pokoje na chodbu a ven na schody. Tam byla ovšem zatáčka, kterou nevybral, protože mu to podklouzlo na hladkých schodech. Frajer se v ten moment natáhl jak pružina od dveří. Zadní nohy mu najednou předběhly ty přední a lvíček dostal takového šmejra, že ho to otočilo o sto osmdesát stupňů a zbytek schodů sjel po zadku dolů.

Aby si zadřel třísku, šmejd jeden. A dubovou.

No co jsem mohl dělat. Zaklepal jsem pořádně klínek a šel TO uklidit. A pak jsem pro jistotu zavřel dveře, které jsem ovšem opět po dvaceti vteřinách sám znova dobrovolně a rád otevřel.

No co, kocourka už si asi nepořídím, protože jsem právě na něj také dostal alergickou reakci...

----------------------

Dovětek pod čarou:
Moc se omlouvám za ono použité jazykové výrazivo, ale prostě sem nic jiného slušného dát nejde, nebylo by to pravdivé....

  A abych se přiznal, ten začátek jsem měl ve vší nevinnosti napsaný trochu jinak, ale pak jsem zjistil, že to asi nebude tak úplně ono...

  "Dnes jsem měnil na baráku přízemní okna. Bylo hezky a tak jsem nechal dveře dokořán, protože jsem pořád chodil dovnitř a ven a dovnitř a ven a zase a pořád no přesně jako to, no, jako když jste sám a měníte okna v přízemí, že jo. Ještě že nezačalo pršet, to bych byl mokrý...."



1 komentář: