Maminka "Hrdina"

Správná výchova

Petr Krest

  Onehdy si mi manželka stěžovala, že kluci doma ztrácejí respekt, že bych se měl taky malinko více zapojit do výchovy, ale kladla mi u toho na srdce, že si nepřeje žádné fyzické tresty. 

  No, podle mě, pohlavek není trest, ale odměna za to, že nedostal na zadek. Ale budiž. Vzpomněl jsem si na jeden ryze americký, velmi známý příběh s vysokým morálním dopadem (něco jako sovětský pilot Alexej Petrovič Meresjev, ale v podání Hollywoodu) a vytvořil jsem si plán.

  Svolal jsem tedy rodinnou radu a vykázal na hodinku manželku z domu. Ta zaječela radostí, vzala si mé auto, mou peněženku, svých osm makro-bio-ekologických nákupních tašek a ve třech vteřinách zmizela. 

  Posadil jsem se pomalu na gauč a nechal nastoupit kluky do lajny, tak půl metru přede mě, aby byli na dostřel a spustil jsem.

"Kluci, co blbnete? Pročpak si zahráváte s maminkou?"

  Koukali na mě, jako že jsem asi na nějaké jiné vlně. Nick se šťoural v zubech, Péťa se koukal do kalendáře, jestli už náhodou nejsou Vánoce, že by byl tedy na chvilku hodný, když by to něco hodilo a malý Kubík si narval do pusy dvě kostky lega a dělal ropuchu.

 "Dobře, něco vám prozradím, abyste věděli do čeho jdete. Naše maminka je totiž legenda. Pravý válečný hrdina. Můžete si to pak najít na internetu, píše se tam o ní, akorát tam není její jméno, protože to se u pravých válečných hrdinů pochopitelně neuvádí. To by nám tady pořád někdo klepal na dveře."

"A co udělala mamí, že je hrdina?" zeptal se nevěřícně Péťa.

"To je právě to, co vám chci říct!" zvolal jsem.

"Těsně než jsem maminku poznal, byla u armády jako pilot, nasazena v akci "Desert Storm". Bohužel byla sestřelena nad nepřátelským územím a musela se katapultovat. Zachránila se, ale zůstala jí jen pistole, nůž a láhev s nějakým alkoholem. Tu vypila po cestě dolů, aby se láhev nerozbila a pak dopadla přímo mezi celou četu nepřátelských bojovníků."

"Wow," vykřikl Nicky, "A dál?"

Kuba se mezitím pokoušel narvat do čumáku ještě jednu kostku, ale zatím mu to nešlo.

"Maminka se nedala. Zastřelila patnáct vojáků pistolí, než ji došly náboje. Pak čtyři přemohla a usmrtila nožem, než o něj přišla a nakonec doběhla i toho posledního a vzala mu život holýma rukama!"

Rozprostřelo se hrobové ticho. Kuba začal žgryndat a Nick hledal na netu.

"Takže kluci, pokud vám můžu radit, mějte se na pozoru, hlavně pokud si maminka dá večer víno do skleničky, jasný?"

"Já to našel," vyvalil oči Nick, "A ten alkohol byla pravá Whiskey!"

  Vytáhl jsem Kubíkovi všechny tři kostky ven z pusy, rozpustil jsem jednotku a zapnul telku. Ten den už nikdo nezlobil.

Nazítří mi volá žena do práce.

"Prosím tě, co jsi jim navykládal? Jsou jak vyměnění! Nick dnes dělal snídani a Péťa si sám dobrovolně četl nějakou příručku sebeobrany. A taky ke mně pořád chodí, dávají mi pusinky a čuchají mi pod nos! O co jde?"

 "Ale o nic zlato."

"Dělej!"

"No, jen jsem jim trochu vysvětlil, jak dopadne muž, jenž si zahrává se ženou, která požila alkohol!"

Ukrytý Slon

Hlídej tatínku!

Petr Krest

Chicago 26. května 2019

  Manželka mi v sobotu odpoledne předala dozor nad naší smečkou kluků a šla se rýpat do záhonku. Nevím co tam venku dělá, ale jestli pěstuje pampelišky na trávníku, tak je to nejlepší zahradnice na předměstí. 

"Hlídáš táto! Máš doma všechny tři kusy, tak ne že jich bude šest až se vrátím."

Rozhlédl jsem se po prázdném obýváku, usádlil se na gauči a odvětil jsem:

"V klidu, mám vše pod kontrolou!"

Manželka potichu zacvakávala z venku dveře a jen tak jakoby nic ještě do škvírky zašeptala:

"Jo, dnes zlobili jak čerti, tak mají zakázanou telku a všechno ostatní" a rychle to docvakla.

V ten moment z poza rohu vykoukla střapatá hlava.

"Tatí?"

No ten kluk má asi radar. 

"Ano?"

"Už jsi někdy viděl slona schovávat se v koruně stromu?"

A je to tady. Pohlédl jsem na Nicka a v očích jsem měl jasně napsáno: "To fakt?"
 Jenže Nick se jen pousmál a povytáhl pomalu pravé obočí do půlky čela na znamení, že opravdu očekává odpověď. 

"Ne, neviděl."

"A víš proč?"

"Ne."

"Protože sloni jsou ve schovávání nejlepší!!!"

Musel jsem se pousmát. Měl jsem sice v plánu zapnout si fotbal, ale nakonec z toho byl Pán prstenů ve dvou, třech a nakonec v pěti po sto padesáté osmé....

Kocourek

Host do domu, bůh do domu.

-Petr Krest-

  Dnes jsem měnil u nás na domku přízemní okna. Bylo hezky a tak jsem nechal vchodové dveře dokořán, protože jsem neustále chodil dovnitř a ven a otvírání zdržovalo.

  Když jsem konečně provizorně usadil do otvoru největší okno, přišla nečekaná návštěva. Do dveří vstoupil cizí černobílý kocourek. Teda vlastně kocour. A pořádný. Nejdříve si mě změřil váhavě zkoumavým pohledem a poté v klidu vstoupil do domu. Šel pomalu a důstojně. Hlavu měl vztyčenou, uši v pozoru a svaly na něm za chůze pěkně hrály. Už jen hříva mu chyběla a byl by to hotový král.

  Nevadil mi nikterak, ale potřeboval jsem vyrovnat to okno a zaklínkovat ho, aby mi nevypadlo. Vzal jsem tedy do ruky kladivo a začal jsem zaklepávat zlehka první klínek. Kocour si to mezitím namířil do rohu pokoje, kde byla ve zdi malá díra od starého televizního kabele, který jsem vyhodil. Začal ji sofistikovaně očichávat a hmouřil u toho znalecky své uhrančivé oči. Asi kontroloval, jestli to je či není myší díra. Hm, ještě ho neznám a už se mi líbí. Pašák je to.

  Ale jak jsem začal poklepávat na klínek, kocour zvedl hlavu od díry, zaprskal a ohlédl se na mě škaredým pohledem. Normálně mě na férovku sjel. 

Hm, asi pěknej tvrďák, pomyslel jsem si.

A tak jsem schválně na chvilku přestal a pobaveně jsem čekal, co bude dál. Odložil jsem kladivo, rukou přidržoval veliké okno aby nevypadlo a sledoval jsem, jak se kocour velmi pomalu a obezřetně přesunul do druhého rohu, kde byla ve zdi již nachystaná nová díra na nový kabel. Tlapky se mu při chůzi krásně bořily do hlubokého peršanu a ten mazel si to pěkně vychutnával.

  Chytrý je a šikovný. A krasavec. Škoda že je má žena alergická na chlupatce, jinak bych si asi taky nějakého pořídil.

  Kocourek došel elegantně ke druhé díře, znovu se ohl a přihmouřil oči, jenže tentokrát trochu jinak než prvně a z nenadání u toho zatlačil.

  No on se mi tam vysral!

  Z hrdla se mi náhle vydral děsivý sten, který otřásl domem.

  Impozantní dřepící lev jen vykulil oči a ihned se proměnil v mrštného leoparda. Ještě než jsem stačil sáhnout pro kladivo, tak kilem vystřelil z pokoje na chodbu a ven na schody. Tam byla ovšem zatáčka, kterou nevybral, protože mu to podklouzlo na hladkých schodech. Frajer se v ten moment natáhl jak pružina od dveří. Zadní nohy mu najednou předběhly ty přední a lvíček dostal takového šmejra, že ho to otočilo o sto osmdesát stupňů a zbytek schodů sjel po zadku dolů.

  Aby si zadřel třísku, šmejd jeden. A dubovou.

  No co jsem mohl dělat. Zaklepal jsem pořádně klínek a šel TO uklidit. A pak jsem pro jistotu zavřel dveře, které jsem ovšem opět po dvaceti vteřinách sám znova dobrovolně a rád otevřel.

No co, kocourka už si asi nepořídím, protože jsem právě na něj také dostal alergickou reakci...

Maminkám

Petr Krest

  Nalil jsem si whiskey a kolu, trochu ledu, hodně whiskey, pustil si Šumáky a jejich Rytmy z ráje a posadil jsem se na schody z domu na zahradu. Konečně se oteplilo i u nás v Chicagu. Přiletěla včelka, přistála si na zábradlí vedle mě a zvědavě si mě prohlížela. Byla malinká, asi čerstvě vylíhnutá a už  hledala, kudy by prorazila cestu životem. To je to krásné mládí. V tom se mihl vzduchem ptáček a sezobl včelku. Jojo, jaro je tady.  

  Seděl jsem, relaxoval a přemýšlel o životě. Není toho mnoho, na co bych si mohl opravdu stěžovat. Není ani příliš mnoho věcí, které bych chtěl a neměl, nebo si je nemohl dovolit. Prostě docela v pohodě. Ale pokud bych si mohl přát něco, co mi opravdu chybí, tak by to bylo posezení s mojí maminkou v její kuchyni. 

  I když jsem se postupem času odstěhoval do svého bydlení, hrozně rád jsem se vracel domů, když to šlo. Někdy nahlášeně a někdy na tajňačku. Tenkrát mobily nebyly, takže prakticky nikdo nevěděl, kdy se kdo objeví. 

   Nahlášená návštěva měla své obrovské výhody. Jmenovitě svíčkovou a domácí knedlík kynutý, ale ani hustá domácí polévka a kompot nebo salát nechyběly. No a pak jsme s plnou pusou klábosili o tom, jak jde život a co zase kde která sousedka v paneláku natropila. Mezitím proběhla kávička a za chvilku byl večer.

  Ale také jsem domu přišel párkrát potají, na překvápko. No, bylo mi dvacet, ve všem jsem viděl srandu a naštěstí to také pokaždé srandou skončilo. 

  To jsem se zul venku na chodbě v paneláku, potom potichu odemkl a po špičkách šel na jistotu do kuchyně. Maminka vždy seděla zády ke dveřím a tak nebylo těžké ji překvapit. Přišel jsem potichu až k židli na níž seděla, přidřepl jsem si, objal jsem ji nečekaně zezadu a položil jí hlavu na rameno.

  Jenže maminka nebyla ani hluchá ani slepá a navíc moje ponožky s čerstvě vyzutých bot určitě přišly do kuchyně ještě tak o pět minut dřív, než já. 

  A tak se místo leknutí ozvalo pouze jen takové "No kde se pořád flákáš, ty pacholku jeden?" a k tomu mi přiletěl jeden takový malý pohlavek, to asi abych věděl, že jsem doma. A pak jsem dostal vyhubováno, protože pochopitelně doma nebylo "NIC" k jídlu a tak jsem dostal pouze obloženou mísu asi z pěti druhů salámů, dvou sýrů, klobásy, uzeného a k tomu flašku okurek. A zase jsme klábosili, pili kávu a na večer jsme si zahráli žolíky.

  No a právě o tom to bylo. Za jeden takový večer bych dnes klidně platil zlatem, kdyby to šlo.
Bohužel je to již dávno, co mamince posílám každoročně kytičku andělskou službou až tam nahoru a jediné co mi zbylo jsou vzpomínky a snad i trocha úcty a slušného vychování, co mi bylo do hlavy vštěpováno. A nejen vlastně to, ale také ještě jedna velmi důležitá věc, co mě maminka naučila.
Naučila mě vědět, co chce každá žena nejvíc ze všeho. Je to velmi prosté a jednoduché. Chce jen to, co sama dává. 

Lásku.

  A proto mi dovolte drahé maminky, abych Vám všem popřál k dnešnímu svátku matek. Ať vás pohoda provází celým dnešním dnem a láska ať vás neopouští nikdy na celé vaší životní pouti.
Krásný den, maminky a děkuji!