čtvrtek 16. května 2019

Kocourek


Host do domu, bůh do domu.
-Petr Krest-



Dnes jsem měnil u nás na domku přízemní okna. Bylo hezky a tak jsem nechal vchodové dveře dokořán, protože jsem neustále chodil dovnitř a ven a otvírání zdržovalo.

Když jsem konečně provizorně usadil do otvoru největší okno, přišla nečekaná návštěva. Do dveří vstoupil cizí černobílý kocourek. Teda vlastně kocour. A pořádný. Nejdříve si mě změřil váhavě zkoumavým pohledem a poté v klidu vstoupil do domu. Šel pomalu a důstojně. Hlavu měl vztyčenou, uši v pozoru a svaly na něm za chůze pěkně hrály. Už jen hříva mu chyběla a byl by to hotový král.

Nevadil mi nikterak, ale potřeboval jsem vyrovnat to okno a zaklínkovat ho, aby mi nevypadlo. Vzal jsem tedy do ruky kladivo a začal jsem zaklepávat zlehka první klínek. Kocour si to mezitím namířil do rohu pokoje, kde byla ve zdi malá díra od starého televizního kabele, který jsem vyhodil. Začal ji sofistikovaně očichávat a hmouřil u toho znalecky své uhrančivé oči. Asi kontroloval, jestli to je či není myší díra. Hm, ještě ho neznám a už se mi líbí. Pašák je to.

Ale jak jsem začal poklepávat na klínek, kocour zvedl hlavu od díry, zaprskal a ohlédl se na mě škaredým pohledem. Normálně mě na férovku sjel.
Hm, asi pěknej tvrďák, pomyslel jsem si.
A tak jsem schválně na chvilku přestal a pobaveně jsem čekal, co bude dál. Odložil jsem kladivo, rukou přidržoval veliké okno aby nevypadlo a sledoval jsem, jak se kocour velmi pomalu a obezřetně přesunul do druhého rohu, kde byla ve zdi již nachystaná nová díra na nový kabel. Tlapky se mu při chůzi krásně bořily do hlubokého peršanu a ten mazel si to pěkně vychutnával.

Chytrý je a šikovný. A krasavec. Škoda že je má žena alergická na chlupatce, jinak bych si asi taky nějakého pořídil.

Kocourek došel elegantně ke druhé díře, znovu se ohl, jenže tentokrát trochu jinak než prvně a z nenadání u toho zatlačil.

No on se mi tam vysral!

Z hrdla se mi z nenadání vydral neidentifikovatelný děsivý baritón, který zatřásl domem.

Impozantní lev se najednou změnil v mrštného leoparda a ještě než jsem stačil sáhnout pro kladivo, tak kilem vystřelil z pokoje na chodbu a ven na schody. Tam byla ovšem zatáčka, kterou nevybral, protože mu to podklouzlo na hladkých schodech. Frajer se v ten moment natáhl jak pružina od dveří. Zadní nohy mu najednou předběhly ty přední a lvíček dostal takového šmejra, že ho to otočilo o sto osmdesát stupňů a zbytek schodů sjel po zadku dolů.

Aby si zadřel třísku, šmejd jeden. A dubovou.

No co jsem mohl dělat. Zaklepal jsem pořádně klínek a šel TO uklidit. A pak jsem pro jistotu zavřel dveře, které jsem ovšem opět po dvaceti vteřinách sám znova dobrovolně a rád otevřel.

No co, kocourka už si asi nepořídím, protože jsem právě na něj také dostal alergickou reakci...

----------------------

Dovětek pod čarou:
Moc se omlouvám za ono použité jazykové výrazivo, ale prostě sem nic jiného slušného dát nejde, nebylo by to pravdivé....

  A abych se přiznal, ten začátek jsem měl ve vší nevinnosti napsaný trochu jinak, ale pak jsem zjistil, že to asi nebude tak úplně ono...

  "Dnes jsem měnil na baráku přízemní okna. Bylo hezky a tak jsem nechal dveře dokořán, protože jsem pořád chodil dovnitř a ven a dovnitř a ven a zase a pořád no přesně jako to, no, jako když jste sám a měníte okna v přízemí, že jo. Ještě že nezačalo pršet, to bych byl mokrý...."



sobota 11. května 2019



Maminkám
Petr Krest


  Nalil jsem si whiskey a kolu, trochu ledu, hodně whiskey, pustil si Šumáky a jejich Rytmy z ráje a posadil jsem se na schody z domu na zahradu. Konečně se oteplilo i u nás v Chicagu. Přiletěla včelka, přistála si na zábradlí vedle mě a zvědavě si mě prohlížela. Byla malinká, asi čerstvě vylíhnutá a už  hledala, kudy by prorazila cestu životem. To je to krásné mládí. V tom se mihl vzduchem ptáček a sezobl včelku. Jojo, jaro je tady.  

  Seděl jsem, relaxoval a přemýšlel o životě. Není toho mnoho, na co bych si mohl opravdu stěžovat. Není ani příliš mnoho věcí, které bych chtěl a neměl, nebo si je nemohl dovolit. Prostě docela v pohodě. Ale pokud bych si mohl přát něco, co mi opravdu chybí, tak by to bylo posezení s mojí maminkou v její kuchyni. 

  I když jsem se postupem času odstěhoval do svého bydlení, hrozně rád jsem se vracel domů, když to šlo. Někdy nahlášeně a někdy na tajňačku. Tenkrát mobily nebyly, takže prakticky nikdo nevěděl, kdy se kdo objeví. 

   Nahlášená návštěva měla své obrovské výhody. Jmenovitě svíčkovou a domácí knedlík kynutý, ale ani hustá domácí polévka a kompot nebo salát nechyběly. No a pak jsme s plnou pusou klábosili o tom, jak jde život a co zase kde která sousedka v paneláku natropila. Mezitím proběhla kávička a za chvilku byl večer.

  Ale také jsem domu přišel párkrát potají, na překvápko. No, bylo mi dvacet, ve všem jsem viděl srandu a naštěstí to také pokaždé srandou skončilo. 

  To jsem se zul venku na chodbě v paneláku, potom potichu odemkl a po špičkách šel na jistotu do kuchyně. Maminka vždy seděla zády ke dveřím a tak nebylo těžké ji překvapit. Přišel jsem potichu až k židli na níž seděla, přidřepl jsem si, objal jsem ji nečekaně zezadu a položil jí hlavu na rameno.

  Jenže maminka nebyla ani hluchá ani slepá a navíc moje ponožky s čerstvě vyzutých bot určitě přišly do kuchyně ještě tak o pět minut dřív, než já. 

  A tak se místo leknutí ozvalo pouze jen takové "No kde se pořád flákáš, ty pacholku jeden?" a k tomu mi přiletěl jeden takový malý pohlavek, to asi abych věděl, že jsem doma. A pak jsem dostal vyhubováno, protože pochopitelně doma nebylo "NIC" k jídlu a tak jsem dostal pouze obloženou mísu asi z pěti druhů salámů, dvou sýrů, klobásy, uzeného a k tomu flašku okurek. A zase jsme klábosili, pili kávu a na večer jsme si zahráli žolíky.

  No a právě o tom to bylo. Za jeden takový večer bych dnes klidně platil zlatem, kdyby to šlo.
Bohužel je to již dávno, co mamince posílám každoročně kytičku andělskou službou až tam nahoru a jediné co mi zbylo jsou vzpomínky a snad i trocha úcty a slušného vychování, co mi bylo do hlavy vštěpováno. A nejen vlastně to, ale také ještě jedna velmi důležitá věc, co mě maminka naučila.
Naučila mě vědět, co chce každá žena nejvíc ze všeho. Je to velmi prosté a jednoduché. Chce jen to, co sama dává. 

Lásku.

  A proto mi dovolte drahé maminky, abych Vám všem popřál k dnešnímu svátku matek. Ať vás pohoda provází celým dnešním dnem a láska ať vás neopouští nikdy na celé vaší životní pouti.
Krásný den, maminky a děkuji!