úterý 9. dubna 2019

Guma


  Tak dnes jsou tomu přesně dva roky co mi život zase jednou napsal hezký příběh do mé knížky života....

  Byla krásná sobota a já měl na plánu vyzvednout od kamaráda velikou vyřazenou pneumatiku od traktoru, takovou tu co se s ní trénuje na "strongmana" abych si měl s čím budovat další svalovou hmotu (čti… zvedat si ego). Kamarád sice bydlí až ve Waterman, což je přes 60mil (kolem 100km) ale jelikož byla gumka za dáču a já měl pomocníka na naložení, tak vše vypadalo na další perfektní den v životě perfektního chlapa…. 

  Hned z rána někde kolem půl jedenácté jsem dostal dokonce SMSku od samotného Sluníčka, že dnes bude pěkně svítit do tvářiček i do dušiček a že mi přeje krásný víkend. Luxus. Jasný povel k akci….

  Od snídaně jsem zavolal nejstaršímu synovi aby se připravil, že za chvilku vyrazíme. Vzal to. Chvilku tupě poslouchal a pak mi velmi slušně řekl, že mi nic neslíbil a v duchu mě poslal do temnot svých útrob a znova usnul. Slušný hoch. Co teď?

  Odhadovaná váha 160cm gumy je někde kolem 500lb až 600lb. (225kg až 272kg) 500 poundů naložím sám, ale 600 už asi ne. Byl to risk, ale svítilo sluníčko. Spoléhal jsem na to, že v nejhorším případě se mi někdo vyleze vysmát a až se nabaží mojí debility, tak mi pomůže….

  Nastartoval jsem tedy svůj zelený pickup Dodge RAM, zakoupil po cestě Monstra a vyrazil na jihozápad. GPS našlo perfektní cestu a jak jsem vjel do lesa tak jsem hned ztratil signál. I sluníčko na mě hodilo bobek a zalezlo. Dík.

  Ušetřím vás podrobností, ale za dvě a něco hodiny jsem našel svoji gumu. Nedala se přehlídnout a ani objet. Určitě byla vidět i ze satelitu a borci z NASA teď začali uzavírat sázky, co si polámu a kolik lidí bude ze mě tu gumu sundavát….

  Jenže, hele, ve zkratce, jsem prostě dobrej. Na potřetí a za pomoci provazu, ale sám. První kolo byla jen testovačka, abych se utvrdil, že jsem opravdu pako. Ve dvojce jsem to vzal silou a otočil si palec na pravačce a zvedl si své osobní hodnocení z "PAKO" na "IMBECIL". 
Do trojky jsem nastoupil bez palce, ale zapojil jsem mozek. Můj mozek mě ještě nikdy nenechal ve štychu a i teď nahodil parádičku. 

“Když nevíš, zavolej manželce a zbytečně se nevysiluj. Chce abys byl do večera doma, tak ať poradí. Cháchá, aspoň bude legrace a budu moct přijet legálně pozdě a tím pádem nebudu muset hlídat! Jsem já ale hlava....”

Aha!
A už jsem to žhavil. Pochopitelně jsem nejdříve obdržel  další povýšení mého osobního hodnocení a poté i pěti bodovou instrukci, jak naložit  něco, co nemůžu nikdy v životě unést.  V tomto bodě je moje žena expert, protože se sama prohne i pod tíhou banánu, takže si musí umět poradit….

  Guma vyletěla na korbu div ne sama a zvládnul jsem to jen ve třech bodech. Na co pět, když se to dá udělat lépe ve třech. Ty poslední dva už jsem si stejně nepamatoval. Na co taky.

  Vyrazil jsem na cestu a za dvě minuty jsem dostal SMS od ženy:
"A nezapomeň: Bod č4: pořádně to přivaž a zavři korbu. Č.5: Jeď opatrně a po cestě domů kup mléko prosím! Love you!!!"

  Zastavil jsem tedy a přivázal jsem gumu. Né že by to potřebovala, ale já nepotřeboval žádné zbytečné průpovídky, kdyby se náhodou přece jen něco stalo a bylo to potřeba.

  Fakt jsem jel domů úplně opatrně, pomalu a bezpečně, abych nemusel moc brzdit, ale ta perla přede mnou v tom Mercedesu to nevěděla a skočila na brzdu asi oběma nohama, protože najednou prostě stála. Hele, já mám nohu jako kůň, jó, tak jsem přimlask ten brzdovej pedál na podlahu tak prudce až to zasyčelo, tsssss……. a pedál se najednou propadl tak,  jak když šlápneš třeba do teplého másla, tssss…. Brzdy selhaly.

  Takže Mergl stál a já jel dál a za mnou byl krásný čůrek brzdové kapaliny na asfaltu! Sice jsem zpomaloval, ale i tak jsem to musel stáhnout na krajnici, abych bábovce nezarazil horký výfuk do zadku (tzv. GGS German Gurmán style nebo-li tailgating).

  Podjel jsem ji a zastavil jsem s bídou asi metr před ní, vyskočil ven a hbitě dělal, že jen jako kontroluju ty provazy na gumě. Jsem věděl, na co jsem je tam dal, ne?
Sežrala to i s navijákem a nafuněně odfuněla.

  Ale já zůstal. A dlouho.....
Našel jsem prasklou brzdovou trubičku. V sobotu odpoledne.
Naštěstí štěstí přeje připraveným a tak jsem šel vytáhnout vercajk a odpojit jeden brzdový okruh abych OPATRNĚ dojel jen na 3 brzdy.
Našel jsem plochý šroubovák, tupé nůžky a šroubek. Vercajk jak sviňa.
Tak jako dobrej jsem, jo…. ale technický prodigy jako zase né, to už jsme někde jinde. 

  Zůstaly mi tedy dvě možnosti. Zkusit někomu zavolat a poprosit o nářadí a nebo zavolat velkou odtahovku a zaplatit hodně moc.

  Byl jsem v DeKalb. No a v Cortlandu přece bydlí Vojta s rodinou, to se musí zkusit. Vojtu jsem viděl už asi 3x v životě, takže jsme už prakticky kamaradi. Snad. Doufejme. Nemám sice jeho číslo, ale zkusím zavolat přes FB. 

  Zázraky se dějí a Vojta mě poznal a dokonce ochotně přijel. V sobotu odpoledne. Zlatej kluk, děkuju Vojto! 
Ve dvou a s vercajkem to byla pohoda a za chvilku brzdy fungovaly. Rozloučili jsme se a vyrazili. Akorát že já neodvzdušnil ty brzdy, že. 
Ale už jsem ani já neměl to srdce znovu obtěžovat a tak jsem doskákal zbylých 50mil SAKRA OPATRNĚ domů. Nakonec to vše dopadlo náramně dobře, nikomu se nic nestalo a oprava nebude stát víc než 25 dolarů, protože to zvládnu sám. 

   Ale vůbec nejhezčí pocit mám z toho, že jsem opravdu někomu stál za to, aby mi přijel pomoci. A to je pecka!
Děkuju.

PS... Jasně že mléko jsem nepřivezl a manželka ráno otevřela netrpělivě ledničku, aby si dala čerstvé mléko do kávy....


Žádné komentáře:

Okomentovat