sobota 2. února 2019

Sprcha







Zima v posilovně
Chicago 2/2/2019


 To, že do Chicaga zavítala zima, se dá poznat lehce i ve fitku a nejlépe v šatně. Kohoutky ve sprchách změnily význam, borci z kanceláří si místo obvyklých tang oblékají trenky s krátkým rukávem a kluky z Mexika už čtrnáct dní nikdo neviděl. 

 S těmi kohoutky je to tak, že místo teplé vody teče studená a místo studené neteče žádná. A mixovat se to také moc nedá. Naštěstí je u nás obrovský tlak vody, naprosto ideální pro masážní sprchy, takže protlačí i slabší led. Ale ona ta studená je studená dost, takže ani není třeba přidávat z druhého kohoutku, ne, ne, ne. Leda byste to udělali jako já...

 Měl jsem to přesně rozpočítané. Na sucho vlezu do sprcháče a pomatlám se tekutým mýdlem a to pouze na místech jenž vyžadují nejvyšší pozornost, zapnu na 15 vteřin horkou vodu, rozmydlím, spláchnu a zabaluju se do deky a odcházím do sauny. Do minuty vyřízeno. Nechal jsem si ještě dvě vteřinky rezervu, ale po 17 vteřinách v polární sprše přichází u pánů mutace, poté omrzliny a posléze i hypotermie. A je z vás kvalitní ztuhlej modrásek.

 Ale kdo neriskuje, ten smrdí a tak jsem do toho šel. A do plna. Trošku šamponu do vlasů, trochu na tělo, patláma partláma a je to. Pak jsem jen otočil kohoutkem a sprcha zasyčela. Za vteřinu jsem zjistil, že to nesyčí sprcha, ale arktická voda, která dopadá na mé z posilování rozpálené tělo a za sykotu se odpařuje. První tři vteřiny jsem úplně propásl, protože jsem nevěděl, co se děje. Dalších asi pět vteřin mi trvalo, než jsem zvedl ruce k hlavě, abych spláchl šampon z vlasů a dál už jsem neriskoval. Začal jsem pomalu ale jistě vystupovat ze sprcháče přesně tak, jak jsem byl i s těma rukama ještě ve vlasech. Třináct vteřin a já byl na půl cesty venku.
Už už se levá noha dotýkala venkovní podlahy, když vtom jsem v té rychlosti nechtěně zavadil bokem o pákovou baterii sprchy a přesunul ji z pozice "horká voda" do pozice "tak to nedáš".

Mé tělo zasyčelo podruhé.

 Po osmnácti vteřinách jsem dopadl ven na gumovou masážní rohožku plnou protiskluzných čudlíků a několik jsem jich ulomil.
Raději jsem ani nezkoušel mluvit. Rychle jsem se postavil skoro hrdě k věšáku a rovnou jsem hrábnul  po trenkách. 

 Akorát jsem to stihl, než se z jiného sprcháče vynořil třicetikilový kancelářský frajírek a nasoukal se do tak malých slipáčů, že ani holka by se s nimi nezakryla. Byl tak vychrtlej, že ho většina kapek ve sprše minula a tak si akorát utřel čelo a odpálil. 

 Já, na rozdíl od něj, jsem vypadal ve svých flanelových trenclích jako ruský hokejový brankář na ligovém zápase. Někdo si toho musel všimnout, protože mi napsali na skříňku v šatně "Medvěděv". No co už. Nejhorší na tom ale je, že to někdo vykecal u nich doma a od té doby mi holky v posilce říkají "Mišu"

 Ať je to jak chce, každopádně mínus padesát stupňů tentokrát nepadlo i když to slibovali horem dolem, ale i mínus třicet po dobu dvou dnů stálo za to. 












1 komentář:

  1. Tak to bych nedala ještě že tady je jenom kolem nuli😂😂😂😂

    OdpovědětVymazat