neděle 3. února 2019

Slivka a Garáž.




Není tekutina jako tekutina...
Chicago, 3 února 2019 


Prozradím vám jedno malé tajemství. se kterým se chlapi moc doma nechlubí.

  Každý správný chlap, který vlastní garáž totiž ví, jak v ní chutná skoro všechno. Ti lepší z nás dokonce rozeznají třicítku olej od pětačtyřicítky už po čuchu, letecký benzín cítí už tři metry před garáží a také bezpečně rozpoznají,  kdy si pucnul pejsek a kdy to panička svedla na pejska. 
Ale naše vlastní fusky, tak to je zase jiný příběh. To se může sejít deset chlapů v kuchyni a vše je v klidu, dvacet chlapů v kuchyni a vše je v pohodě, jen došlo pivo. Ale tři chlapi a jedna žena v kuchyni a je jasný, že někomu jedou fusky a dáma to pochopitelně není.

  Ale zpět do garáže. Je jasné, že nikdo z nás většinou netestuje jak chutná motorový olej, ale stane se, že máte špinavé ruce od práce a pak omylem sníte třeba chleba se salámem a brzdovou kapalinou na prstech. Za posledních dvacet let jsem snědl ledaco, rozpoznám na jazyku brzdovku od nemrznoucí směsi. Kyselinu sírovou z baterek už nechutnám, to se pak musí rychle přepít mlékem nebo vyjetým olejem, jinak vám shoří jazyk. Ale buďte v klidu, nejsem úplně praštěný hasákem. Když je na flaštičce nálepka s kostlivcem, tak vím o co jde. Takovou věc nesmíte vypít, nebo zemřete. A proto v rámci bezpečnosti musíte takovou tekutinu ochutnat, abyste věděli jak chutná a náhodou ji někdy omylem nepozřeli. Někteří borci provádí test tak, že si kápnou kapalinu na koneček ukazováčku a pak ji palcem rozmatlají třením prsty o sebe a zkoumají vzniklou situaci. Pak provedou podle barvy, vůně a konzistence  analýzu a určí pravděpodobný druh roztoku. 

  To já to raději ochutnám a vím okamžitě a přesně o co jde. Je to přesnější metoda a má jednu velkou výhodu. Nezamatláte si při ní prsty od nějakého jedu a můžete se tak v klidu najíst přímo v garáži!  Jo jo, jsem hlava.

  Tak třeba Dextron trojka do řízení je lehce nasládlá jako přírodní kokosová voda, ale chutná jak nahnilé jablko, kdežto spray na  čištění kožených sedaček chutná jak trojka slivka. Neznáte,co? Ani se vám nedivím, to je naše krajová specialita. Tady domáci slivku nekoupíte. Takový zlatý standard je tu v Chicagu Slivovice Jelínek, ale když Jelínka, tak já preferuji jejich hrušku. To je taková nenásilná lahoda co dobře teče, ještě lépe chutná a následné  ráno se člověk necítí zas až tak zle. 

Ale pokud jde o slivku, tak domácí je domácí. Jenže kde ji tady vzít a nekrást? A což o to, nekrást, ale ono ani neni co.... Marná sláva, kde nic neni, ani smrt nebere.

Ale . . . 
každá zoufalá situace vyvolává zoufalá opatření a tak se přeci jen občas nějaký ten vzorek z domácí produkce dostane i k nám za oceán. Já mám ovšem v tomto směru obrovského smolíka, protože jsem původem Krušnohorec a u nás se pálí leda tak čarodějnice. Ovšem mám hodné kamarády a kamarádky co pošlou či dovezou (děkuju Brusinko) a manželka má rodinu v Havířově, což už je prý na Moravě, takže mají konexe.

Tudíž , , ,
pokud se vám podaří takový vzorek ukořistit (ano, drsný vyraz, ale zde pasuje), nebo i jinak získat  od někoho kdo vás má opravdu rád, pak máte slušnou šanci, že máte jedničku. Tedy první jakost, žůžo labůžo, eňo ňúňo, chro chro chro kvalitu.

Jenže . . .
vyvolených je pouze pár a ti ostatní se zde musí spokojit s takzvanými zdroji nepřímými, no a taková nepřímá slivka už má kupodivu maximálně pětačtyřicet procent. Asi bylo letos málo sluníčka nebo co. Ale je samozřejmně pravá domácí, tím pádem dovoz a tím pádem dvakrát dražší. Tady asi zase svítilo to sluníčko na někoho trochu déle. Ale co naplat, poptávka řídí nabídku. Výhoda výsledného produktu je v tom, že je pořád silnější nežli Jelínek, ovšem zase nevíte, co pijete.  Tedy dvojka s překvapením.

Ovšem . . . 
pokud je váš soused pravý "HARD CORE" amík, pleti bronzové, kakaové či čokoládové, který se dozvěděl, že máte doma Slivovitz, je okamžitě potřeba zasáhnout a vyrobit takzvanou trojku. Zaběhnete do obchodu, vezmete jednoho Jelínka, dvě láhve polární filtrované vody stejného obsahu, švestku, tři lístečky máty a největší pytel ledu.
Doma smícháte dva díly vody s jedním dílem slivovice,  nalejete směs do prázdné pet láhve od malé matonky, švestku odpeckujete a protlačíte hrdlem dovnitř a dáte chladit do ledničky, ale nikoliv na mrazák. Tahle verze by na mrazáku zamrzla a kouzlo by se nepovedlo. 
Vychlazený nápoj poté podáváme vzácné návštěvě v podchlazených skleničkách od whiskey s jedou kostičkou ledu a nakonec přidáme jeden lísteček máty a podáváme se slovy: This is very special Czech drink I custom made just for you, my friend. Bottoms up! 
Celý rituál posléze zopakujeme ještě dvakrát a poté odneseme tělo bezvládného souseda do taxíka, který ho odveze rovnou domů. Tam ho  předá jeho jeho ženě, která mu hned nafláká zadek jeho nejoblíbenější golfovou holí a pošle ho na gauč. 
Ráno pak odneseme zbytek ledu sousedovi a poděkujeme za návštěvu.

Tak to je slivka trojka. Nejzrádnější kalibr co existuje. 



Poznámka autora: Pochopitelně že malinko přeháním, nikdo není dokonalý a já už vůbec ne. Tedy skoro....



Žádné komentáře:

Okomentovat