středa 20. února 2019

Je to jen hra . . .


Náš Valentin
Petr Krest
Chicago 19.2.2019

 Letos na Valentina venku sněžilo jako o závod a tak jsme jen tak v klidu seděli doma na gauči, žena cucala nějaké kyselé víno a počítali jsme, kolikátý to už je. Šestnáctý Valentin, to už jsme jich pár zažili. Za ty léta proběhlo na tento svátek všechno možné i nemožné a tak teď již dáváme přednost klidu a míru na gauči rodinném.

Manželka se mě náhle otázala:

"Miláčku, pamatuješ si takové to víno, co bylo hodně sladké? Bývalo to v modré lahvi s dlouhým hrdlem a špunt byl z bílého korku. Hodně se pilo, když jsme ještě byli děti. Naše maminky to zbožňovaly. Pamatuješ?"

"Hmm, tak to nevím. Já víno nikdy nemusel a jako kluk jsem pil Božkov, takže netuším. Proč? Chceš si osladit pravdu?"

"Jo, toto víno je jako pohřební šťovík, ty můj Božkove, za chvilku mě z něj bude smutno."

"Neboj, náhodou jsi se suprově vdala, pamatuješ? Rozveselím tě jedna dvě!

Pojď, zahrajeme si třeba tu slovní hru, co jste hráli v Nebrasce na universitě."

Manželka se zeširoka pousmála. 

"Víš že tahle hra ti nedělá dobře, zlato, ty nejsi šprt." 

"Jasně že ne, ale jsem taky hlava! A dneska jsem úplně vyladěnej, nemáš šanci. Chceš začít?"

"Dobrá, začnu tedy, ale nebudu tě šetřit!"

Konspirace.

Konspirace?

"Mám ti přinést šaratici?" 
"Ne, to není Konstipace, zlatíčko. Zácpu nemám. Dál?"

"Aha, vzdyť vím, na to jsou vlastně tyhle modré prášky, že jo?"

"Ne, to je Antikoncepce, miláčku. Dál?"

"Hele, už vím, ale nebuď zase moc chytrá, nebo tě vyhodím oknem!"

"Samá voda, lásko, to je Defenestrace. Tak šup, víš nebo ne? To je pátá třída, to bys mohl."

"Pátá třída? Tak to se nesmí! To je zákeřný, to bylo před čtyřiceti roky, to už si málo kdo pamatuje a od té doby se zase vše přepsalo! Koukej mi dát něco z university, to bylo před dvaceti lety, to si budu ještě pamatovat."

"Ale broučku, tak se hned nečerti."

"Ne ne, neříkej mi broučku, víš že nemusím ty hmyzákový zdrobněliny. To bys mi taky za chvilku mohla říkat ty můj hovniválku..."

"To ne, neboj zlatíčko, to je moc dlouhé!"

Jasně že vím co je konspirace, ale nemůžu to vybalit hned napoprvé, když mám udělat manželce radost, že. Ale už jsem zahrál slušné divadélko, tak bylo na čase vybalit pravdu a zapsat si bod. A  tak jsem spustil:

"Konspirace je chirurgické odstranění pohlav ..."

"Zadrž vrahu nenarozených dětí, nebo vykastruji já tebe!" Ozvala se žena a rozesmála se. To je Kastrace, nikoliv Konspirace
Poslední pokus, protože vím, že mě taháš za nohu. Už jsi snad použil všechny odborné výrazy na K co znáš, tedy snad mimo Kanalizace.

"Já vím, ty víš, že si dělám jen legraci," zakecával jsem situaci.
"Konspirace znamená obecně uspořádání nějakých objektů vůči sobě navzájem." 

Nastala chvilka ticha. 

Žena přihmouřila obočí a s uznáním pokývala hlavou.

"Vidím, že jsem se v tobě spletla." dodala opatrně.

Můj hrudník se nadmul a pokleslá brada vyletěla k oblakům. Nejsem ještě tak marnej, je to dobrý.

"Ano, znáš ještě jedno chytré slovíčko na K. 
Konstelace. Ale ani Konstelace není Konspirace miláčku. Takže bod pro mě, ale nic si z toho nedělej, bojoval jsi jako lev. Prostě jen nejsi šprtík."

  V ten moment se ozvala z kuchyně rána a něco spadlo. Šel jsem se podívat, ale nic jsem neviděl. Až když jsem otevřel špajzku, tak ne mě najednou vypadl trubkový policovník, který tam byl patrně ještě od dob, když se Columbus teprve učil plavat. Jedno téčko se uvolnilo a rám se bortil k zemi pod tíhou plechovek všeho druhu. Na poslední chvilku jsem zachytil středovou trubku a zachránil regál od zřícení.

"Pro Boha, co se stalo? Jsi v pořádku?" ozvalo se z obýváku.

"Jo, ale potřebuju pomoct. Přines mi prosím tě sikovky z brašny, potřebuju tady zasadit a utáhnout dvě trubky. A pohni, je to těžký."

"Už letím, momentík. Na tady," a podala mi kleště.

"Ne miláčku, to jsou jehlovky, potřebuju sikovky."

"Už, už, moment. Co tyhle?"

"No, to jsou kombinačky a tohle štípačky. Zahrábni dolu pod klíče, jsou to takové delší kleště."

Regál se mezitím začal pomalu pěkně pronášet.

"Mám je," ozvala se téměř výtězoslavně žena a podala mi velmi veliké kleště.

"Tak tohle je malý hasák miláčku. Teď už se nemůžeš splést, jiné kleště už nemám." 

  Ale měl jsem. Manželka našla ještě stripovačky a poté i moje dlouho ztracené seegrovky. 

"Prosím tě, sikovky, . . SI.. KOV.. KY !!!" nevydržel jsem.

"Nemusíš být na mě hned ústnatý, ano? Ještě se leknu a pustím ti ten hasík na nohu.!"

"Hasák. To byl hasák. Teď už podej ty sikovky."

  Nakonec mi přeci jen podala sikovky a já dotáhl trubky zpět do spojky. Poté jsme společně zatlačili rám zpět ke zdi a uklidili jsme pár zbylých  
popadaných plechovek z podlahy.

  Rámus padajících plechovek probudil ovšem i malého Péťu, který se přišel podívat, co se stalo. Vešel přímo doprostřed kuchyně, rozhlédl se a spustil:

"Jé, nýtovačky, sikovky, stripovačky i křížák. Tati jestli máš i pájku, tak můžeme zrealizovat můj školní projekt, stavbu orbitní sondy! CPU dáme Ryzen3 má nízké TDI i odběr, interface můžeme adaptovat z mého Surface, integrujeme command modul a uložíme do keramické kapsle. Doložíme GPS senzor, komunikační modul pro přenos dat a záložní solární zdroj. Ale jak to vše dostaneme na orbit bez rampy a nosného tělesa, to nemám tušáka, možná R-7 by se ještě někde dala sehnat v Ruským kasínu..."


  Bylo jasné, že Péťa právě získal úplně v klidu dva body během třiceti vteřinového nástupu na scénu a bylo ihned potřeba vyrovnat hodnocení.

"Já ti dám orbit, až ti bude kozlík malej! Už jsi dočetl tu Honzíkovu cestu? Nedočetl, no vidíš. Tak šup, vyčůrat a zpátky do pelechu. A zítra ti ukážu, kde se zapíná a jak se řídí kosmický manuální modul na odhazování sněhu. Dobrou!"

Junior protočil oči v sloup a s remcáním odkráčel.

Když úplně zmizel, tak mě vzala žena za ruku a řekla:
"Krásné a chytré děti jsi mi daroval, víš to?"

"Vím," přitakal jsem.
"Však mají být po kom, no né?"

"Aha. A pamatuješ že jsi mi říkal, že jsi  Honzíkovu cestu nikdy nedočetl, protože jsi tvrdil, že koza se na stole dojit nedá?" 

Než jsem se stačil pořádně nadechnout k obraně, tak si mě manželka rychle přitáhla k sobě a dala mi velkou pusu.

"To nevadí ty náš tatínku, já ti za ty naše kluky stejně moc děkuju!" 



Žádné komentáře:

Okomentovat