neděle 20. ledna 2019

Zima




Když se zima zeptá . . . 
Petr Krest
Chicago 20. ledna 2019








Ptala se mě včera manželka:

  Miláčku, uklidil jsi všechny podprdelníky do garáže? Zítra má hodně sněžit!

„Ano.

A miláčku, židličky jsi taky uklidil, viď?

Ano, miláčku.

Zlatý jsi. A vodu z hadice jsi vypustil?

Ano miláčku, nejsem přece debil.

Já to věděla, jsi šikula. A co . . . .

Hele, zahrada je zazimovaná a lopata na sníh nachystaná u dveří.

Jsi nejlepší. Dáš si svařák nebo chceš Fernet od babičky?

Fernet neotvírej! Je neděle, ještě by mohla přijet návštěva a bylo by po flašce. Udělej mi čaj.

A tím debata skončila.


Druhý den odpoledne mi přišla zpráva s fotkou:

Miláčku, nezapomněl jsi na něco?


Musel jsem popřemýšlet, ale našel jsem dobrou výmluvu...

Miláčku, prostě slunečník je v úrovni očí, to znamená že je pro chlapa neviditelný. To samé platí i v ledničce. Když je máslo v poličce okolo úrovně očí, tak ho nikdy nenajdu. Když je cokoliv skoro v úrovni očí, tak to je jako by to nebylo. Však mě znáš....

Za dvě vteřiny přišla odpověď:
„Za patnáct let co jsem s tebou jsem si nikdy nevšimla, že bys někde přehlídnul nějaký ženský prsa a to jsou sakra menší než slunečník. Ukliď ho prosím, vynes koš a posol chodník a schody, ať se nezabiju až půjdu večer domů. Můžu se na tebe spolehnout?

Zajisté miláčku, nejsem přece debil....



No co vám budu povídat, já ho fakt neviděl!









neděle 13. ledna 2019



Čínské štěstí
Petr Krest
Chicago 13.Ledna 2019


   Docvičil jsem a dostal jsem hlad. 
Hned vedle posilovny si nějaký rafinovaný číman Číňan postavil obrovský bufet a tak do půlky ledna je tam vždycky prázdno. To protože půlka světové populace od prvního do čtrnáctého ledna hubne a pak tu ztrátu zase po zbytek roku dohání...

  Rozhodl jsem se, že zajdu raději už dnes, dokud je tam poloprázdno. A navíc je neděle, tak proč si  trošku nedopřát.
Rozrazil jsem velké dvoudílné prosklené dveře a stoletý Číňan, který vypadal, že sem dorazil zároveň s Columbusem se zvedl ze své stoličky, něco zamumlal a zašrouboval levou půlku dveří zpět do podlahy.

  "Vytrhl jste jedny dveře pane, chodí se jen jednou půlkou," špitla velmi uctivě malá mladá dívka s černými vlasy až pod zadek a vlídně se pousmála "ale Wang Xiu to opraví."

  Vytřeštil jsem oči, ale nic jsem raději neříkal. Jistě že ne kvůli dveřím, to se holt někdy stane, ale Wang Xiu? Musel jsem se ještě jednou ohlédnout po starci, ale žádné známky Wanga nebo spíše Wangy jsem neviděl. Wang Xiu je totiž dívčí jméno a velmi hojné.
Pro jistotu jsem se ještě jednou rychle podíval na mladou dívku, ale ta vypadala, že je opravdu dívka a tak jsem se uklidnil a nechal se odvést ke svému stolu. Dívka mi přinesla pití a já vyrazil s prázdným talířem na lov. 

  Dvacet sedm druhů masa a to je jen kuřecí, hovězí a vepřové. Ano, je to divné, že? A navíc je to nakrájené a zmarinádované takovým způsobem, že nemáte absolutně šanci poznat, jestli právě jíte kuřecí hřbet, králičí tlapku nebo myší kotletu. Ale nakonec to je stejně jedno, protože vše je měkounké a chutná to dost dobře, to už mám vyzkoušené. 

 Byl jsem třikrát pro maso a jelikož sushi nemůžu a zákusky jsem si zakázal, tak jsem se docpal mangem, melounem, papayou, vzal jsem si jedno čínské štěstíčko a odkutálel jsem se zaplatit. 

  Čínské štěstíčko je napsané na malém papírku, který je zapečený do pokrouceného kousku sladkého těsta. Ten rozlomíte, papírek vytáhnete a těsto sníte. Pak se dozvíte z papírku, co vás čeká.

  Wang Xiu stála za pokladnou a pořád vypadala jako čínský stařec.
Vytáhl jsem kartu, zaplatil a odkráčel ven. Ještě než jsem došel k východu, Wang Xiu mne předběhla aby mi otevřela dveře. A jak natáhla ruku po klice, vypadl jí z kapsy mobil. A byl RŮŽOVÝ.
No, tak teď už alespoň vím, jak rozeznat Číňana od Číňanky.

No a co to štěstíčko? Jak vidíte na obrázku, budu letos za vodou! :-)


Tak prý budu letos solventní!