neděle 11. listopadu 2018

4 druhy ticha




T i c h o 
Petr Krest.

Chicago 11/11/2018 


Začal jsem studovat ticho.
Ne, nebojte, nedal jsem se na rybaření, ale na zvukové inženýrství. 
Stavím si základní domácí studio, abych mohl své povídky a i jiné projekty nahrávat ve zvukotěsné komoře. A čím více jsem na stavbě, tím více mě to baví a tím více o tom vím. Ale čím větší rambajz na stavbě, tím větší ticho doma. Hmm, přes týden v práci a o víkendu pryč. Zatím co zvukotěsnou kabinu nemohu kvalitně odizolovat ani omylem, tak doma vládne hrobové ticho.

  A tak jsem začal to domácí ticho důkladně analyzovat a zjistil jsem, že za to ticho může má manželka. Je totiž zticha. Zvláštní je, že když si v takové tiché domácnosti pustíte rádio, tak ho stejně neslyšíte. Rádio na plný kule, čudlík zaseklý úplně vpravo, skleničky skáčou na poličce, ale doma je ticho. Když mi ale ve studiu upadl na koberec papír, tak mi to málem urvalo uši. 

  Čili-že, není ticho jako ticho. A tak jsem tedy začal to domácí ticho velmi důkladně analyzovat a zjistil jsem, že žena má v základní verzi 4 druhy ticha.

Krátké upozorňující.
Střední výhružné.
Delší trestající.
Dlouhé smrtelné.

  Ano, v základní verzi. Hlubší rozbor už není ani potřeba. Respektive neznám ani žádnou autorizovanou kapacitu, která by se do toho dobrovolně pustila. Možná tak NASA za deset let, to už na to snad budou dobré počítače, ale dnes by to nevychytal ani Karpov s Kasparovem dohromady a to jsou ňáký hlavy.

  Krátké upozorňovací je velice jednoduché. Je to taková ta dramatická pauza za větou.
"No jo, zase jsi byl v hospodě, co?" ....pauza....
Na rozdíl od středního ticha:
"TY jsi zase byl v hospodě!" ......pauza...... při které probíhá poklepávání prsty do prázdného stolu, kde byla až do deseti večer nachystaná večeře, která už zmizela.
Trestající ticho je to, při němž si berete večer deku  a odcházíte vyhodit z gauče psa, který pak spinká s paničkou místo vás.

  A to dlouhé ticho, pánové, tak to je na dlouho. Ale já mám teď praxi, takže vám to přeložím do řeči našeho kmene a zkrátím. 
To dlouhé se stručně jmenuje smrtelné ticho a znamená to přesně to, co název říká. Jednoduše jste mrtvý, otázka je jen kdy. Většinou se jedná o velmi pomalou a bolestivou smrt, kdy budete proklínat den, kdy jste se narodil a den, kdy jste udělal svou chybu, které si stejně nejste pravděpodobně do teď vědom. Bohužel, neznalost zákona ticha vás neomlouvá, takže rozsudek nabude právní moci okamžitě, bez možnosti dalšího odvolání. 

Indikace: Období krátkého a středního ticha jsou nedílnou součástí našeho každodenního soužití a tak trochu i kořením života.  Delší ticho nemusí hned znamenat konec světa a navíc sem tam připomene vaší partnerce, že nejste zase tak úplný podpantoflák. Aspoň zatím. Ale nic se nemá přehánět a tak bych nedoporučoval období delšího ticha praktikovat častěji než jednou za půl roku, aby se zamezilo případným nežádoucím a vedlejším účinkům. 

Kontraindikace: Termín vedlejší účinky se nepřekrývá automaticky s účinky nežádoucími. Vedlejší účinky mohou za jistých okolností znamenat i přínos, ovšem nikoliv pro nás, pánové.

Kritická opatření: Naopak dlouhé ticho zcela jistě znamená konec světa. Doomsday. Hotovo. Proto pokud ticho trvá déle než je zvykem a nepřichází žádné tresty, výčitky ani hádky, tak je zle. 
Doporučuji okamžité spuštění protokolu kritických opatření. Za prvé, nesnažím se vykecat, situace je daná. Za druhé, květiny. Okamžitě a hodně. Za třetí, jakákoliv pozitivní snaha o udobření musí vycházet od nás i kdybychom měli padnout na kolena nebo v nejhorším případě jet na víkend navštívit s rodinou tchyni. Ano, je to krajní řešení, ale kritická doba si žádá kritická opatření! 

Doporučení: Žijte život v rovnováze. Příliš i toho nejlepšího může uškodit. (To se vztahuje na lidi, ne na pivo.)
Proto jsem se i já  rozhodl, že budu trávit tuto neděli doma s rodinou. A víte co? Už se vlastně i docela těším. Děti zase něco určitě provedou a tak se ten tlak malinko rozptýlí mezi nás všechny
a já budu za chvilku z obliga. 

  A vám přeji krásné pondělí a úspěšný týden. A pokud zrovna máte doma náhodou tichou domácnost, tak prosím o trochu shovívavosti. Vždyť vám přeci není s námi pořád jen smutno, určitě jsou i veselé chvilky. A pro ty přece stojí žít. 

Tak krásné a pohodové prndělí! 





neděle 4. listopadu 2018

Karma?







Karma nebo Karma?
Petr Krest
Chicago 4. listopadu 2018

  Většinou rád píši takové ty veselé příběhy ze života, nebo vymyšlené pohádkové příběhy nejen pro děti, ale někdy se mi stane, že na mne sedne taková ta cynicky-sarkastická nálada, kterou se snažím i tak přebít něčím pozitivním a pak to na papíře vypadá jak na Bílé hoře posvátného roku 1620.  Ale to už je snad pryč a tak se pojďme podívat dále.

 Je hezké, že nejenom já posílám své příspěvky vám, ale také někteří z vás občas posílají veselé příspěvky zpět na mou adresu. 
Tomu se říká karma, neboli zákon morálního dopadu. Já na vás hezky a vy nakonec nemáte snad ani jinou volbu, než mi to zase hezky vrátit... No není to krásné?

A tak jsem si v pátek večer jeden takový vtipný článek otevřel a zpestřil si tak život. 

  Bylo to takové hezké povídání o tom, jak my pánové stojíme vlastně úplně za kulové s přehazovačkou. Pochopitelně nechybělo zvedání prkénka na záchodě, neschopnost zalévání květin, nádobí samo létá do dřezu, že si myslíme, že toaletní papír sám roste v držáku, čůráme na podlahu místo do mísy, máme zakrněný mozek, protože si nepamatujeme, kdy má manželka narozeniny a spousta jiných vtipných narážek.

  Dočetl jsem a zastyděl jsem se. Musím uznat, že článek napsal někdo, kdo se opravdu vyzná.
Nemá cenu zapírat. Ano, občas zapomenu na prkénko a konvičku na zalévání znám pouze z encyklopedie a mozek? No jistě, žádná sláva. Můžu být vlastně rád, že nezakrněl natolik, že pořád ještě rozpozná mou vlastní ženu, bez které bych byl opět zcela určitě ztracen.

  Jenže to není zdaleka vše! Nejenom že trpíme hrubými nedostatky, ale jsme za ně také patřičně potrestáni. Říká se tomu prý také karma a funguje to skvěle.

  Tak kupříkladu pokud v pátek večer zapomenete na záchodové prkénko, v sobotu ráno před odchodem na tenisový kurt přijde manželka a zdělí vám, že musíte okamžitě spravit zaseklý vysavač, protože omylem vysál (vysavač samozřejmě, nikoliv manželka)  vidličku. Soused tvrdí, že už tahal i dětskou hokejku.

 Pokud ovšem vaší zásluhou uhynula v domácnosti květina, pak vám manželka s neotřesitelnou jistotou sdělí, že dnes bude auto řídit celý den ona.

 No a pravděpodobně nejtvrdší podání karmické jurisdikce vás očekává, pokud propásnete narozeniny. Ne, nikoliv vaše, ale její. Nebudu vás strašit čím vším si projdete, ale až si vše vyslechnete a vytrpíte od manželky, tak až poté se ozve karma a jako třešinku na dortu vám přinese  onu osudovou větu:

„A zítra si beru do práce a na nákup tvoje auto.“

  Pak nemají mít muži několikanásobně vyšší infarktovou úmrtnost nežli ženy. Věřte mi, že po první hospitalizaci, si budete pamatovat nejen manželčiny narozeniny, ale také výročí svatby, datum narození vašich dětí a adresu tchyně a budete také již rozumět tomu, proč váš tchán zemřel minulý rok před vchodem do garáže.

  Inu, je opravdu těžké být dobrým manželem, jak jsem pochopil z onoho článku, ale i na Bílé hoře naděje umírá poslední. A tak doufám, že mi manželka večer vrátí mé auto v pořádku...