pondělí 3. září 2018

Závažný zdravotní stav




 Zdravotní stav

Petr Krest


  Sedím v čekárně na lavičce a čekám až na mě přijde řada, abych odevzdal papíry od nákladu který jsem přivezl z Chicaga. 
Paní u okénka byla protivná jak pondělní budík a pomalá až se mi chtělo plakat. Sledoval jsem její velmi rudě zmalované rty, jak se snaží vehementně poslat svého protivníka na druhé straně okénka někam, kam bych já rozhodně nešel a ani onen pán se nějak dvakrát nechystal. Nejdříve byl dlouho v klidu, pak ale náhle spustil nahlas:

  "No jsem tu už dvě hodiny a ještě jste mě nezačali vykládat. To budu chtít zaplatit!" rozčiloval se velký podsaditý řidič a ovarék na krku se mu začal nebezpečně houpat. Ještě jedno máchnutí rukou do vzduchu a musí se tutově převážit dopředu, probourat okénko a zavalit tu rudě zmalovanou potvoru svým mamutím tělíčkem. Ale řidič už znal své hranice, vybral to na poslední chvilku, zaklonil se a pro jistotu opřel záda o zeď a pak zadýchaně pokračoval.

  "Ani židličku tady u okénka nemáte," lamentoval polohlasně dál.

  "To bych chtěla takovou židličku vidět," řekla pobaveně paní za přepážkou, která ovšem také vypadala, že by pánovi klidně mohla dělat jeho manželku. Byla totiž proporčně skoro jako pan řidič, ale měla asi jen o 10 kilo méně, protože byla tak o 20 centimetrů nižší. Vyšší už být asi nemohla, to by jí gravitační zákon prostě nedovolil. 

  "Prosím? Jak to myslíte?" zeptal se řidič, prohlédl si s úsměvem paní, popozvedl obočí a vesele na ni zamrkal. Zabralo to.

  V tom se otevřely dveře a vešel další nešťastník. Skoro při tom vrazil do stojícího řidiče.

  "Takhle to myslím, už víte, proč tu není židlička? Protože se tam nevejde. Dveře jsou blízko okénka a chodbička je úzká!"

  "To ano, to je vlastně pravda. Kdybych si tu sednul, tak už tady neproletí ani moucha," pokusil se řidič o vtípek a docela mu to vyšlo, protože se paní dnes asi poprvé mile pousmála, upravila si lehce vlasy a přidala dalšího půl kila červené rtěnky .

  Prohlédl jsem si pobaveně dvoumetrové vstupní foajé, ale nic jsem raději neříkal. Nový příchozí se usadil vedle mne na lavičce. Pozdravil a hned spustil. 

 "Dneska je tu veselo,co? Už jsi tu dlouho?"

 "Ne, jen asi šedesát sedm minut," řekl jsem trochu sarkasticky.

  "Aha, tak to už asi přijdeš brzy na řadu. Už to tu znám, občas sem jezdím, když mi vypadne nějaký řidič. Sháním teď někoho, nechceš dobrou práci?"

  "Já nejsem zdejší, přijel jsem z Chicaga."

  "To je škoda. Měli jsme dobrého řidiče, ale bohužel dostal infarkt, tak hledáme někoho schopného. Dneska někoho najít kdo je spolehlivej a nebere nějakej sajrajt je docela těžký."

  "To musel mít docela těžkou práci, když dostal infarkt, ne?"

  "No, člověče, to je hodně zvláštní příběh. Jednou přišel od doktora s papírem, že má závažný zdravotní problém a že by si přál zkrátit pracovní úvazek jen na čtyři dny v týdnu. Když jsme se ho ptali, co bude dělat, tak říkal, že bude chodit za holkama, že si v životě moc neužil a ta jeho, že už ho moc nemusí... 
Nikdo jsme nevěděli, kolik mu už zbývá a tak jsem mu zařídil co chtěl."

  "No a on umřel rychle, co? Chudák."

  "Kdepak. Po dvou měsících zhubnul a byl samá šlacha a sval. Vypadal jak maratonec. A tak jsem se šel podívat, co že to má v papírech vlastně napsané. Musel jsem překecat sekretářku, protože to jsou soukromé dokumenty, ale když jsem ji řekl, že mám podezření, že je zdravější než byl, tak jen spráskla ruce a řekla, že teda vůbec neví co mu je a ukázala mi papíry.
Málem jsem se vyklopil.  Závažná akutní hypersexualita."

  "Co to je?" zeptal jsem se.

  "Neskrotná chuť na sex. Pořád. Něco co zní dost dobře, ale ve skutečnosti to je životní katastrofa. Teda asi."

  "No a dál?"

  "Volal jsem mu v pátek, že bych potřeboval, jestli by nezaskočil, ale nedovolal jsem se mu. V práci byl úplnej blázinec, musel jsem dělat papíry, protože sekretářka nepřišla a potřeboval jsem ho, aby zaskočil za mne. Tak jsem zavolal jeho ženě, protože se známe a ta mi s pláčem oznámila, že v noci zemřel na infarkt! U sekretářky v posteli!!! 
Chudák manželka ani nevěděla, že on už v pátky nepracuje a myslela si, že zůstal tady a maká."

  "Tak to je šleha," řekl jsem a akorát na mě přišla řada.

  "No nic, jdu bojovat s tou kráskou u okénka," ještě jsem popřál hodně štěstí s novým řidičem a mazal k okénku.

  Škoda jen, že nejsem zdejší, hned bych tu práci po něm vzal!  pomyslel jsem si, a škodolibě jsem se pousmál. 
Tomu se přece říká "práce s benefitem" !!!

  Paní u okénka pozvedla hlavu, převzala papíry
a s povzdechem se zeptala:

  "Tak co, už vám to taky vyprdolil, co se u nich minulý týden stalo?"

  "No ano, hledá řidiče."

  "Jo, já si taky musela najít jinou práci, už mě tam pak v kanceláři moc nechtěli....!"


- Konec.

Pravá americká židlička

❤ Přeji krásný den! ❤



 Instagram:      Petr.Krest - Instagram


 Facebook:       Petr Krest - Facebook

1 komentář: