neděle 26. srpna 2018

Brunetka blondýnkou.




Brunetka blondýnkou
aneb
Jak jsem točil na tajňačku
Petr Krest


Ahoj přátelé a kamarádi, dobrý den vážení čtenáři.

  Šéfová ze studia si odletěla na dovolenou do Česka a manželka s dětmi na dovolenou do obrovského aqua parku ve Wisconsin Dells.
Osiřel jsem. Nechaly mě tu  samečka samotného napospas prázdné ledničce a vzaly roha. 

  No a tak jsem po pár dnech plakání a tesknění po nocích v baru  konečně nabral odvahu a pustil jsem se  na tajňačku do malého samostatného projektu. To je vám takový zvláštní pocit, když si děláte kompletně všechno podle svých představ a jste si vlastním režisérem, hlavním režisérem, vedlejším režisérem, režisérem pro natáčení i vytáčení, produkci, post produkci i reprodukci a taky svačinář, šatnář. kulisář a Lojza skoč pro pivo. 
Dokonce i kafe jsem si přinesl sám sobě, poplácal jsem se po rameni a popřál jsem si mnoho úspěchů. Tím to vše dobře začalo.

  Rozhodl jsem se totiž natočit jeden takový vtípek o chytré blondýnce, asi 45 vteřin záběr u stolečku v baru na tři kamery, toť vše.  Dokonce se mi povedlo nakoupit i nějaké hezké rekvizity, barový stolek, Hollywood obrázek na stěnu, nějaké stromky v květináči, květy atd... I blondýnku jsem sehnal pod pultem...
Ale slečna komparzistka nebyla tak úplně originální blondýnka (kupodivu jsem zjistil, že se nám blondýnky začaly maskovat a barvit se na všechno možné, jen né na blond...), tak jsem raději připlatil a sehnal fajnovou paruku, prvotřídní materiál, Barbie hadr. Něco ve stylu Nicki Minaj, no žůžo labůžo. Zbytek už měla slečna svůj a nutno dodat, že kvalitní, proto také vyhrála konkurz, že.

  No nic, naházel jsem bedny s kamerama a stativy do auta a chystal se  vyrazit do Chicaga. V tom mi zazvonil mobil.

"Kampak jedeš zlatíčko?" zeptala se manželka.

  Venkovní kamera na domu je totiž napíchlá na wifinu, abychom jsme mohli na mobilu přes net sledovat, kdo se nám ochomítá kolem vchodu. A také kolem sousedky... 

"Ale jen něco natočit do města, taková fofrovka, večer snad budu doma."

"Aha, ale není Janička ještě na dovolené?"

"Jasně že je, ale tohle je jen taková kravinka, víš? Minutový klípek i s titulkama."

"Aha. Hmmm.... Minuta jo? Pamatuješ jak jsi loni shodou okolností také touto dobou sám točil ten pěti vteřinový  klip, kde jsi chtěl zpomalený záběr rozkopnutého melounu? Jedenáct melounů zařvalo, jednou jsi nakop kameru, dvakrát drn a kotník šel do dlahy! Prosím tě, nechceš jít radši na pivo, to nás vyjde levněji, co? Zvednu ti kapesné a přijedeme domů už v pátek, aby ti nebylo smutno, chceš?"

"Ne, to je v pohodě, užijte si to. Stejně musím do práce, takže není důvod. A neboj, tohle bude taková barová scénka, deset vět i s vypravěčem,"

"No jak chceš, zlato. A pošli mi prosím tě číslo tvojí kartičky."

"1226-27-712."

"Poslouchej, ty jsi zase určitě včera machroval v hospodě, že máš zbrojní pas, viď? Běž ho vrátit zase do šuplíku, vem si brýle a najdi si kartičku od pojišťovny, bez ní nikam nesmíš, to je ti jasné, ano?"

"Mám ji, taky je modrá, jen jsem se přehlídnul."

"488893-1975/07/2777."

"Ano je zelená a běžel jsi pro ní domů, protože funíš jako mravenečník s ucpaným chobotem! Tak teď si na chvilku sedni a nic nedělej. Zavolám na pojišťovnu a nechám tě připojistit."

  Za patnáct minut jsem dostal povolení k odjezdu, boží požehnání a i děti se přišly k telefonu rozloučit. Tolik cirátů a pro nic.

  A to doslova, protože přesně jeden a půl dne poté, jsem seděl u stolu, hlavu zavěšenou v dlaních a oči suché a rudé a byl jsem zralý tak akorát na očního lékaře, na kterého se pojistka stejně nevztahovala.

  Co se stalo?
Inu selhal lidský faktor. Tedy respektive neselhal.

Blondýnka nastoupila na plac a odzkoušeli jsme to na sucho, bez kamer.

"Super je to, text umíš, kostým a vlasy pohádka, sexy oči, náboj tam je, ale jednu věc musíme změnit. Charakter. Jsi přece blondýna, nemůžeš vystupovat jako brunetka."

Dostal jsem nechápavý pohled.

"Ne, neboj, to je prkotina, hele předvedu..." a předvedl jsem.

Slečna zajela smíchy pod stůl a zahýkala:
"Ty krávo, tak to nedám!"

  A měla pravdu. Chlácholil jsem, pobízel, motivoval, vyhrožoval i plakal, ale blondýnu jsem z brunetky nevyždímal. Ať to zkoušela jak to zkoušela, pořád to vypadalo asi tak, jako kdybych já zkoušel hrál Karla Rodena.

  Nakonec sundala paruku, nasadila mi ji na hlavu a řekla:
"Sluší ti suprově, větší sranda bude, když si zahraješ dvojroli."

  A udělala mi i fotku, kterou jsem dal na Instagram pro vaše pokochání. 

Co myslíte, sluší mi to?




- Konec.



❤ Přeji krásný den! ❤



 Instagram:      Petr.Krest - Instagram


 Facebook:       Petr Krest - Facebook





                      

neděle 12. srpna 2018

Přítel



P ř í t e l 
Petr Krest


  Je neděle. 
Ne.
Neděle ráno.
Taky ne.
Je neděle zatraceně brzy ráno a já hledím do stropu a nemůžu dospat. 
Čekám totiž až otevřou. 
Jo, já vím. Extra pošuk prvního stupně, jenže já mám na dnes  totiž nachystané samé luxusní aktivity, ale fitko otvírá až v osm ráno. Šumáci.  

  Plán je tedy jasný. Nejdřív se rozehřeju na pásu, pak proběhne mučírnička v posilovně, honem k baru dát protein, fofrem zpátky do šatny a do plavek, bazén, vířivka, sauna a ven, sauna a ven, sauna a ven a ven. Teda možná zbyde trocha času na masáž, ale naposledy mě ten frajer tak proplesk, že jsem vlastně ještě teď úplně v pohodě a budu ještě asi pokaždé, když si na něj vzpomenu. No, místo masáže můžeme zařadit nějaký jiný sport, třeba kulečník. Je přece neděle.

  Konečně se ručička budíku doplazila na sedmou a já vystřelil z pelechu. Zdárně jsem prokličkoval lego v obýváku, přibrzdil v kuchyni abych se nezabil na kachlích a šup do koupelny. Zasedl jsem pohodlně na trůn a zapnul mobil. Ne, nebojte se, nedal jsem si na profil, že jdu cvičit a kdo jde se mnou. V neděli ráno to je marný, to tam budu jen já, Chuck Norris a ještě pár exotů z domova důchodců, co mají kurzy plavání. 

  Dokonal jsem dílo a připravil si nědělní holení. Zatím všechno super, akorát musím příště otočit pořadí, z nějakého důvodu se mi tu teď mlží zrcadlo a prd vidím. Ale to vydržím, jsem chlap, ne? Naplácal jsem si na čumák kilo pěny a vešla žena. Vyvalila oči, zalapala po dechu a bez slova se zase vytratila ven.
Asi ještě chudinka neměla kafíčko, jinak by si určitě řekla o raní pusinku, to ona ráda.

  Parádně jsem se oholil, zhltnul jsem vločky, popadl bágl a mazal do auta.
Za deset osm jsem stál první u dveří. Koukám dovnitř a tam nikdo. Ani noha. V osm nás bylo venku pět. Dveře se otevřely přesně na čas a já vešel první. No jistě, Chuck už tam byl a dokončoval třetí sérii kliků...

  V klidu jsem se rozběhal na páse a pak šel cvičit. Dneska je to spíše kondiční cvičení, je neděle, nebudeme to honit.
Splavenej a zničenej jsem se za hodinu vymotal ven z činkárny a odplazil jsem se do šatny. Fitko se mezitím začalo pěkně naplňovat. 

  Svlékl jsem se, vzal jsem si plavky a ručník do ruky a šel to vomrknout do zrcadla, jestli mi náhodou někde něco po tom tréningu nepřirostlo. A jak tak koukám, tak najednou koukám, že nekoukám sám. Seděl tam na lavičce postarší, dobře vysušenej Ind a hned spustil:
"Hele, vypadáš oukej, pracky a záda dobrý, ale máš na svoje velké tělo nesymetricky malej zadek, měl bys vypustit legpress a začít valit těžký dřepy, to je nejlepší!"

  Asi pět vteřin jsem nechápal nic a zůstalo mi to do teď. O co mu jde? Pravda je, že na zadek si nevidím a ani mě popravdě řečeno moc netankuje, ale stejně. A v tom mě políbila múza a tak jsem zvážněl, otočil jsem se k němu pěkně čelem, podíval jsem se mu do očí a hlubokým pomalým hlasem jsem mu odpověděl.

"Tak to je zajímavé. Mám manželku, dvě milenky, jednu přítelkyni a nedělního přítele a všem se můj zadek líbí. Akorát že můj přítel odletěl na dovolenou do Evropy a dnes je neděle, tak je mi po něm smutno. Ale zadek mám určitě slušnej, možná na to z dálky blbě vidíš, klidně pojd sem, uvidíš že jsem proporčně v pohodě!" 

  Najednou jsem u zrcadla úplně sám a Ind už taky balil. Asi spěchal na oběd nebo co. Nevím. 
Ale za to vím, že teď budu mít chvilku pokoj.

  Konečně jsem si v klidu sedl do vířivky, zavřel jsem oči a začal relaxovat.
Malinko jsem si asi zdřímnul, takový drobný mikrospánek. Otevřel jsem oči a k mému úžasu na opačném konci seděl Chuck. Měl jsem už stejně dost a tak jsem se zvedl k odchodu. V ten moment jsem si z hrůzou všiml, jak se na mě lehce pousmál. Polil mě studený pot. Srazil jsem půlky a fofrem vystřelil lachtaním krokem z vířivky. 

  Tak vám teď nevím, jestli jsem si nakonec opravdu pomohl. Ono někdy se to s tou múzou nemá zase tolik přehánět....



- Konec.



❤ Přeji krásný den! ❤



 Instagram:      Petr.Krest - Instagram


 Facebook:       Petr Krest - Facebook