neděle 15. července 2018

Oční Optika




Oční Optika

Petr Krest



  Nikdo není dokonalý a tak i já jsem si zašel k očnímu, jinak už bych toho asi moc nenapsal. Zato ovšem paní doktorka ta psala jak o život. 

  Vyšetření rohovky, dvě dioptrie na pravé oko, jedna na levé, optický nerv je taky chudák nějaký unavený, víčka jsou oslabená no a kdyby mohla, tak mě pošle snad i na vybělení bělma, hvězda jedna. Jí dám oslabená víčka. Já mám náhodou víčka jak orel, akorát jsem zrovna trochu šilhal hlady, to je celý.

  Poděkoval jsem tedy slušně za vyšetření, zaplatil nekřesťanský peníz a odpálil do optiky. Škoda, že tam asi nikoho neznám, budu potřebovat pomoct s výběrem rámečků, abych nevypadal jako šprt. Ale to neva, je třeba myslet pozitivně. Bude tam určitě nějaká šikovná paní a to se zmákne. Budu na ni hodný, milý až přívětivý, rozesměji ji a nafasuju od ní takové brýle, že v nich budu vypadat lépe než Belmondo bez brýlí.

  Ale základ je rozesmát ji alespoň malinko. Tuhle fintu mám totiž od jedné skvělé ženy, která nám chlapům dala tuto radu zadarmo.  

Doslova řekla: 


"If you can make a woman laugh, you can make her do anything."
(Pokud dokážeš ženu rozesmát, dokážeš ji přesvědčit na cokoliv.)

Ta žena se jmenovala Marilyn Monroe a měla svatou pravdu.

  A tak jsem vstoupil do optiky a okamžitě jsem zaregistroval krásnou paní prodavačku v bílém plášti na druhém konci obchodu. Vzal jsem to středem místnosti rovnou k ní, slušně jsem pozdravil a přidal přiměřený, ale stále ještě decentní úsměv.

"Dobrý den."

"Dobrý den." Odvětila krásná paní a se širokým úsměvem pokračovala "potřebujete brýle na blízko, že?"

"Ano, jé vy jste dobrá, jak jste na to přišla?"

"Nevím jestli vám to mohu říci, je to tak trochu tajné" řekla jemně, ale smála se už u toho na plné kolo.

"No jistě že můžete, já si to nechám pro sebe."

"To vám věřím." Já vás totiž od vidění znám.

"Tak to je super" zajásal jsem "a jak tedy víte, že potřebuji brýle na blízko? Vy určitě znáte moji paní doktorku, že jo?"

"Ale kdepak. Hned jak jste vešel, tak jste se mi už z dálky díval na prsa a usmál jste se, takže na dálku vidíte zaručeně dobře...."

  A byl jsem v háji i s celou Marilyn Monroe. 
V ten moment jsem věděl, že tady mi pšenka a ani brýle nepokvetou a  tak jsem raději zapíchl  pohled na pár vteřin hluboko do podlahy a moje uši chytly barvu červeného Ferrari... 

  Jenže osud to viděl vše úplně jinak a i žena vnímá věci jinak nežli muž a tak jsem byl pro mě z nepochopitelných důvodů omilostněn ještě dříve, než jsem stihl upadnout v nemilost.

  "Ale vy se umíte krásně červenat, vy to snad myslíte doopravdy."
řekla prodavačka pobaveně.

  "Víte co? Něco vám doporučím, když jste mě tak hezky pobavil. Na blízko si nekupujte žádné luxusní rámečky a ani speciální skla, obzvláště pokud to jsou vaše první brýle. Do měsíce si totiž téměř polovina zákazníků přijde pro druhé brýle, protože první ztratí nebo rozbijí. A já tu zrovna něco takového mám. Úplná klasika, jednoduchý tenký rámeček, lehký materiál, super cena a sedí jak mají, chcete si je vyzkoušet? Jasně že chcete. Momentíček, hned jsem zpátky!" A zmizela.

  Stál jsem tam jako solný sloup a pomalu nabýval vědomí. 

  Mezitím se paní prodavačka vrátila a přinesla šuplík plný brýlí.
"Tak, řekla bych, že tohle bude vaše velikost." řekla a podala mi stříbrné, úplně jalové rámečky.  

  Nasadil jsem si je a zatvářil jsem se přiměřeně stejně, abych se s brýlemi sladil. To byl ovšem jasný povel pro paní prodavačku k dalšímu výbuchu smíchu.

  "Vy jste ale opravdu spontánní člověk, víte to?" otázala se humorně. "Dobrá, mám tu ještě jedny, ty by vám mohly padnout lépe. Tady, zkuste tyhle" a podala mi skoro ty samé, možná snad ještě horší.


  "Tak tyto brýlové obruby značky Manium stojí necelých tisíc dolarů, kdežto ty první Michael Ker vám nechám za čtyřicet i s daní, co vy na to? Základní skla vám hradí pojišťovna."

  Ani jsem je nepotřeboval zkoušet. Něco mi říkalo, že moje první brýle na čtení by asi klidně mohly být úplně normální brýle, obzvláště pokud mi ještě zůstane devět set šedesát baků v kapse.

  "Mohl bych si ještě jednou prosím vyzkoušet ty první obroučky? Možná mě jen zrovna trochu svědil nos." řekl jsem omluvným tónem a přidal smutné kocouří oči.

  "Ale jistě, a pokud máte pod dvě dioptrie, tak si je budete moci odpoledne vyzvednout, co vy na to?"

  Nasadil jsem si ty hezké rámečky na obličej a liboval jsem si, jak jsou lehké. A dokonce nikde netlačí a ani nebrání ve výhledu, prostě přesně brýle pro mě.

  "Víte co? Já dám na vaši radu. Jak se znám, tak si na ně určitě sednu, nebo mi spadnou do mísy jako poslední mobil, což by sice brýle poškodit nemuselo, ale no nic, to byla jen úvaha..."

  Jenže moje úvaha byla asi na bohatou představivost paní prodavačky trochu silná káva a ta šla rovnou do slziček. Nechal jsem jí tedy chudinku vydýchat, zaplatil jsem čtyři pětky a vrátil se odpoledne pro brýle. 
Moje šikovná paní prodavačka už byla v trapu a její post převzal vysoký profesor okultních věd všeobecně známý pod přezdívkou "brejlatý Merlin".

  Vytáhl velkou obálku s mým jménem a řekl mi:
"Tak tohohle si chlapče važ, to si tě paní doktorka pěkně rozmazluje."

"Paní doktorka?"

"Jo jo, máš to přímo od majitelky, dneska tu zaskakovala za moji dceru která je nemocná."

Sáhl jsem tedy do sáčku a vytáhl hezké černé pouzdro. Otevřel jsem jej a vytáhl své hezké nové brýle, na kterých byl navíc přidělaný luxusní řetízek aby se brýle daly zavěsit na krk. A byla tam také ručně psaná cedulka se slovy: 


"To aby vám brýle nespadly kam nemají."


"No že ti tam rovnou nedala číslo telefonu." zavrčel nechápavě Merlin, který mi zvědavě čumákoval přes rameno.

  Upřímně řečeno, taky jsem tak trochu nechápal, ale řekl bych, že nakonec přeci jen Marilyn Monroe 
opět zvítězila a já již nepochybuji o tom, že pokud dokážete ženu rozesmát, tak si tím získáte její přízeň a někdy i mnohem více!



❤ Přeji krásný den! ❤



 Instagram:      Petr.Krest - Instagram


 Facebook:       Petr Krest - Facebook



11 komentářů: