sobota 7. července 2018

Nové ráno



  Vypnul jsem budík a zavrčel jsem. A najednou jako facka z čistého nebe se mi něco připomnělo...
"Zase je tu nové ráno a prý záleží jen na mně, jaké bude." Hmmm... to jo. Kdyby aspoň to kafe umělo lítat, to by se hned lépe vstávalo.

  Včera večer jsem chtěl psát, ale nešlo to. Nebyla inspirace. 
Udělal jsem osm vlaštovek z papíru, tři koule a jeden list jsem propíchal celý špendlíkem.
Já vím, že psát je v dnešní době pošetilé, protože téměř vše dobré  je již napsáno a něco i dvakrát. Jenže Plato v tom udělal již dávno jasno. Zjistil totiž, že realita je vytvořena naší myslí, což znamená, že pokud změníme mysl, změníme i realitu. A na to přišel tento filozof již přibližně před dvěma tisíci čtyřmi sty roky a napsal to. (A to jen bůh ví, jestli to taky od někoho neopsal, když si zrovna myslel, že vše již bylo napsáno...) A dnes je to klasika.

  Stále jsem  ležel v posteli a uvažoval.
"Tak teda zase je tu nové ráno a prý záleží jen na mně, jaké bude.
Tudíž, pokud změním svou mysl, změním i realitu." říkal jsem si polohlasně.
Asi pět minut jsem ještě čekal a přitom si masíroval ego hláškami typu "Dnes nebo nikdy" nebo "Jsi fakt nejlepší, oni na to přijdou", ale kafe nepřiletělo a tak jsem se vysoukal ven z pelechu. Je zajímavé, že lidstvo dokáže letět na Mars, ale kafe nedokáže přiletět ani z kuchyně do ložnice. Asi jsem se blbě oženil, nebo co. No nic, jde se do akce.

  Posadil jsem se a opatrně jsem položil pravou nohu na zem. Ne že bych byl pověrčivý a musel vstávat pravou nohou, ale včera jsem zrovna vsával levou a rovnou jsem došlápl na kostičku lega, takže dnes raději pravačkou.
Otestoval jsem koberec a postavil se. 
Manželka otevřela oči a zvědavě si mě prohlížela. 
Já nevím proč, ale dělá to často a ráda. Dokonce bych řekl, že si nenechá ujít příležitost se podívat. A i po šestnácti letech soužití se na mě dokáže dívat tak, jako by mě viděla poprvé.

"Ty jsi byl zase večer v ledničce, viď miláčku?" začala zlehka ranní konverzaci.
Podíval jsem se na bříško a bylo viděl, že bylo zbytečné zatloukat.

"Jo."

"Jo co, miláčku?"

"Ano, byl jsem v noci v ledničce."

"A?"

"No a něco jsem tam snědl."

"Ano, to je jasné, že jsi tam nebyl sáňkovat." řekla a začala se pomalu protahovat a vrnět.

"Donesl bys mi kafíčko zlatíčko?"

To mě dojalo. Nadechl jsem se k odpovědi, ale nestihl jsem to.

"Večer jsem ještě udělala tiramisu abys měl dnes na snídani, tak jen prosím udělej kávičku a zblajzni si to. Je to celé tvoje, já si dám jen tu kávu."

"Ale jistě, jedna kávička přiletí rovnou do postele přesně za pět minut, už startuje!"

  Vystřelil jsem do kuchyně jak namydlenej blesk, tak, tak jsem minul futra a vybral zatáčku. Ještě za letu mi vystartovala pravačka a zapla kávovar, kdežto levačka už otvírala lednici. 
Usedl jsem k sobotní sváteční snídani jako král. Lžíce se zabořila do hutného studeného dezertu a Pavlovuv reflex mi zalil ústa. 

"Už je pět minut miláčku?"

V ten moment bych nejraději sroloval uši do ruličky, ale už bylo pozdě. A navíc slib je slib.

"Už letí!"


Obsloužil jsem manželku, zdebužíroval snídani a odkutálel se do auta. Dnes jedu nahrávat do studia a tak to snad klapne, když jsem se tak hezky namotivoval. Jediné, co mi stále vrtá hlavou je, jak to, že jsem to tiramisu nenašel už v noci, ale to je možná i dobře...

No a pak že kafe neumí létat. Umí, ale musíte se správně oženit! (.... nebo vdát?)






❤ Přeji krásný den! ❤


 Instagram:      Petr.Krest - Instagram


 Facebook:       Petr Krest - Facebook














6 komentářů:

  1. Děkuji za hezké počtení, jsem ráda za každý další článek

    OdpovědětVymazat
  2. To se divím,že jste v noci nesnědl právě to tiramisu 😉můj muž tvrdí, že není na sladké,ale v noci to asi zapomene😁

    OdpovědětVymazat
  3. Taky bych si dala kavicku, je to nakazlive 😂

    OdpovědětVymazat
  4. Uz jsem se tesila na poctenicko. Bezvadne Jako vzdy.

    OdpovědětVymazat