čtvrtek 7. června 2018

Slzičky lásky


Slzičky lásky
Petr Krest


Smích je spjat se vším možným a je skryt úplně všude. A kolik ho najdeme záleží jen na tom, jak moc pozorně hledáme.
Ale nejvíce smíchu nenajdete na mých stránkách, nýbrž v dětském srdíčku.
A já mám kolem sebe takových srdíček habakuk. 
Dostal jsem jeden krásný dotaz, proč píši o všem možném, jen ne o tom nejhezčím co doma mám. Jenže pozor, psát o dětech hezky umí asi jen maminky. Tatínkové to vidí malinko jinak.
Tak třeba zrovna včera mi nějakej sígr zaťápal zrcadlo mýdlem zrovna když jsem se potřeboval rychle oholit. Dostat odpověď na otázku "Kdo to byl?" je v naší rodině nemožné.
Kluci už dávno přišli na to, že když jsou tři, tak to můžou v klidu svádět jeden na druhého dokolečka a občas to svedou i na tátu. Hlavně když jde o jídlo. Jak něco zmizí a má to kalorie, tak to byl zaručeně fotřík. Občas mám z toho pocit, že snad vyjídám i sousedovo lednici.

Ale pak přijdou chvilky, které i tátu dostanou skoro až k slzičkám lásky. 
Znáte tu slast, když ležíte a přivrní si to k vám to vaše škvrně a chce se pusinkovat a mazlit.
Šmrdolí se kolem vás, nasmívá se, strká vám prsty do nosu, do uší a občas se trefí i do oka a pak to rychle zaplácne pusinkou, zaboří vám hlavičku na rameno a slastně u toho přede, funí, vrní, mrčí, až si vás prostě rozpustí ve vlastní šťávě.

No a tak jsem přijel z práce, utahanej jak Cimrmanův tažnej pes po dobytí severního pólu a rovnou jsem si lehnul a usnul. Za pět minut mě to zvíře vyčmuchalo a začalo mi olizovat bradu. To jsem ještě nevěděl co se děje a tak mi nadzvedl pysk a vrazil mi tam rozběhlou žirafu. Moje oči se v ten moment samy otevřely, ale já ještě spal. Dostal jsem ovšem zásah oslintaným kopýtkem do oka a samou láskou jsem se rozplakal. 

Pomalu prošla kolem žena a cynicky pronesla: 
"Zase brečíš hlady? Né že toho kluka pokoušeš. Máš tam kuře a zeleninu, tak si to hoď na páru a běž se umejt, ať ten kluk něco nechytne."

Dobrovolně jsem opustil gauč a odsunul se do koupelny. Obsazeno. 
"Kdo je tam?" ptám se.
"Nicky" odpoví mi z koupelny Peťa.
"To není pravda, já jsem nahoře" ozval se Nicky.
"Tak je tady Kubík. Péťa je na zahradě." zkouší Peťa.
"Kubík ještě neumí mluvit. Koukej vylézt, nebo tam vlítnu a počůrám tě!"
"Fůůůj, to řeknu mámě, že čůráš do umyvadla!"
"Co děláš v umyvadle?" zeptal jsem se nervozně?
...... ticho......
"Co děláš v umyvadle?" zeptal jsem se znovu a důrazněji.
"Tati, volá tě máma..."
"Co děláš v umyvadle?" ptám se naposledy!
"Nic, sedím na záchodě. Můžu mít trochu soukromí?"
"Máš dvě minuty! Jdu do kuchyně a pak přijdu." a dělal jsem, že odcházím.
Za pět vteřin se dveře pomalinku otevřely a vykoukla střapatá hlava.
"Tatíííí" zakvičel a rychle se zase zabouchl v koupelně.
"Vylez, počítám do tří. Jedna, dvě......, dvě a půl...."
Péťa se nahlas rozplakal a já v ten moment ucítil průvan.  Otočím se a koukám dolů na manželku, která právě přistála.
"No ty jsi teda ale talent, dokážeš toho kluka rozbrečet  i přes dveře. Co ti proboha udělal? To nemůžeš tu minutku počkat, než bude hotový?"
"Dělal tam bordel a nechtěl mě pustit na záchod."
Stál jsem tam vytočený jak trubka a přemýšlel, že asi pořádně zařvu. Bude mela.
"No, jen se mi tu prosím tě nerozbreč a uhni kousek."
"Peťulko, už jsi hotový?"
"Ano mami, už jdu!" ozvalo se a mrňous vylezl bez cirátů ven.
Vešli jsme do koupelny a ta byla jak nová, ani smítko ani nic.
"Jo, dělal tady bordel, viď? Kdyby ta koupelna byla tak čistá někdy i po tobě, tak bych se taky nezlobila."
"Péťo, večeře. Jdeme." a odpochodovali.

Zasednul jsem a začal přemýšlet o odvetě. Po pěti minutách zuřivého plánování jsem zjistil, že nemám toaletní papír. . . . 

Je krásné mít děti a nejlépe na dovolené, třeba u tchyně, která žije daleko, daleko za oceánem.....  :-) :-) :-)


Pitbul mazlivý

4 komentáře:

  1. Hezky jste to napsal. Nejhezčí je když se přijde přitulit 12 letý klacek 😊. Někdy je to na psychiatra, ale jsou to úžasňáci.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný...děkuju za příjemné zpestření dopoledne ☺☺ s pusou od ucha k uchu.. ������

    OdpovědětVymazat