úterý 5. června 2018

Burito


Burrito
Petr Krest


  Sedím v Norfolku v přístavu a čekám na náklad.
Venku skoro 90F (32°C) v kamiónu 110F (44°C). Teplo, ale sucho a vánek od moře. To u nás na horách nemáme. Prostě idylka.

  Před chvilkou tu přistála pravá Mexická pojízdná kantýna, malý borec uvnitř měl sombrero nasazené velmi hluboko do čela a velký kulatý pupík mu koukal zvesela na svět z pod trika.
Ihned jsem pochopil, že tenhle týpek tutově baště rozumí a směnil jsem pár bankovek za mucho gusto burrito. Extra Grande. Dva kusy. Kdo zaváhá, má prd, aneb sám mám málo... však mě znáte, sto kilo v trenkách a s vyraženým dechem. Jak se nadechnu na váze, tak to je konec. Mám asi obrovské plíce nebo je v koupelně těžkej vzduch, nevím.
Ale “Kocho” nezklamal. Naopak. Za sedm baků jsem měl hody. Ale hele, to bylo fakt heavy jo a to mi věřte, protože když to řekne Krušnohorec, tak to je tutovka.

  Borec se vyznal a sám mi rovnou navrhnul, že mi to udělá jen “mdlé”, že pro gringo do bude ostré až až i tak...
Jeho “mdlé”, byla absolutní harmonie chutí. Všechno vyvážené a lahodné a vůně snad z jiné planety. Jazyk nechápal a mozek mi z toho otek. Jestli ho potkám ještě jednou, tak snad koupím všechno, co má.
Jako správný Krušnohorec jsem nezaváhal a koupil tedy hned dvě burita, jedno ze zelených a druhé z červených fazolí. Luxus.

  Ted sedím v kamiónu, čekám na náklad a trávím. Buritka se začala trochu bouřit, ale nic co bych nedal.
Trošičku z nenadání jsem si u toho čekání (dámy prominou) pucnul, nebo co.


  Letmý rozbor divného ovzduší nasvědčoval vítězství červených fazolí v bitvě o první místo v tlustém střevu a teplota sedačky se náhle zvedla o 5 stupňů. Á moment....., tak teď už o 10. Asi půjdu ven.
Vystoupil jsem pomalu obezřetně ven a zjistil podle neustále rostoucí teploty v riflích, že záchod je asi daleko. Ano, zcela určitě daleko. Musel jsem to vychytat, nebo je konec.

  Tři kroky, píp, pauza, tři kroky, píp, pauza, dva kroky, píp, pauza, jeden krok, píp, pauza…. Musím přitvrdit a vynechat pauzy… ještě tři, dva, …. pauza….. , oči jako šnek, koukám na kliku od hajzlíku, ale nedosáhnu. Ještě jeden krok. Studený pot se na hraně riflí mísí s horkými výpary z burrita a vzniká průblém...
Risknul jsem to a vyšlo to. Pásek jsem ani nemusel rozepínat, to jsem udělal už v půlce parkingu, gatě dopadly na zem a já na mísu.

  Hele, no comment….
Za sedm dolarů jsem ještě nikdy tolik smradu nezažil. Jestli potkám toho “muchacho” ještě jednou, tak mu tu kantýnu vyhodím do vzduchu………


-Konec-



5 komentářů:

  1. To mě zase dostalo 😂. Úplně tě vidím, když se ten záchod vzdaloval 😂😂😂.A příště jenom jedno mini buritko 😀.

    OdpovědětVymazat
  2. OMG... takhle úchvatně popsat "zrychlený krok" směrem k záchodu - to se Vám povedlo... ☺☺
    Jsem po pozdním obědě a opatrně zkoumám, jestli něco nebublá i ve mně �� ale zdá se, že dobrý. ��
    Díky za nové skvělé čtení... ������

    OdpovědětVymazat
  3. Jste dobrej,že kalhoty zustaly v pořádku. Jediná překážka v cestě,a psal byste uuuuuplně jinou povídku.😂😂😂😂

    OdpovědětVymazat
  4. Právě se řítíme po IS30 směr Dallas a já předčítám manželovi coby nudícímu se řidiči vaše články. Právě jsem se málem počurala smíchy 😂😂😂 - díky za hezkou zábavu na cestách 👍👍😍

    OdpovědětVymazat