čtvrtek 31. května 2018

Špíčkové trampoty

Špíčkové trampoty

Petr Krest

Říká se, že každá trampota má svou mez. Ovšem to naše hřejivé, vlnivé ba přímo polštářkové sádélko si o tom myslí své. Má nás rádo a nechápe, proč by nás mělo opustit. Tak pracně jsme si ho přece vybudovali, tolik peněz investovali, buňku po buňce jsme si ho odnosili, od malé buňečky až po kvalitní tukovou buňku vypiplali a teď bychom se ho chtěli vzdát? Proč?
Čím více se ho snažíme vypudit, tím více nás miluje. A proto si já svůj špíček patřičně hýčkám. Dávám mu tolik lásky, až z toho chudáček zčervená, samým blahem se rozpustí a je fuč.....
Jo, na to mi tak skočíte, já vím. A s rozběhem, že jo???
Popravdě řečeno, já jsem jako kombajn. Jím a sním vše a nejlépe hodně. A kdybych nebyl líný si kleknout, tak snad zhobluju i pampelišky v parku.
No jo no, sádlo je lump. Já s ním také čas od času bojuju, většinou tak od začátku ledna do půlky prosince, ale pak už ne. Tělo si taky občas potřebuje odpočinout a nabrat sílu.
A proto také chodím do posilovny, když mám čas. Tam se nabírají ty správné kilogramy. Co kilogramy. I deset deka je dost. Ono se to nezdá, ale deset deka sem, deset deka tam a za chvilku ruku jako Arnold mám.
Ovšem na druhou stránku rozumím tomu, že na pláž se nikomu s kotlíkem na břichu nechce. A proto se trápíme dietou. Když se dnes zeptáte třeba i malých holek ve školce, co je dieta, tak už i ta nejmenší se vás zeptá: “A jakou strejdo myslíš? Keto dietu, zónovou dietu, bodovku, jednodruhovou dietu nebo něco nového?”
No, dobrý, ale když se jí zeptáte jestli nepotřebuje na záchod, tak si přinese nočník...
Za svůj život jsem už slyšel tolik zaručených diet, že už bych správně měl být průhledný a chodit po oblacích. Místo toho jsem ovšem prošlápnul patou tenisky, mám nové rifle a v košili nesmím dýchat. Ale nakonec jsem objevil jednu prý skutečně účinnou a navíc plně “naturální” metodu. Prozradila mi ji jedna anorektička, která na ni nedá dopustit. Ale pozor, je to dieta z kategorie “Hard Core - extreme” (pro extrémní tvrďáky)
a jmenuje se příhodně “Lose it or die” (zhubni nebo zemři). V žádném případě tuto dietu nikomu nedoporučuji, já bych do toho taky nikdy nešel. Ale když vám 39kilová bloncka tvrdí, že to je fakt hustý a že ona to dala, ale já teda nemusím, když se necítím.....
Byla to taková malinkatá kulička v barvě a konsistenci roztaveného tekutého olova,
ale byla studená.
No jasně, byla to rtuť. Malinké množství vás vyšlemuje tak, že když se pak kouknete na pupík, tak uvidíte páteř. Ale když jen malinko přeberete, tak se otrávíte a zhubnete tak akorát do rakve.
Nabrala ji opatrně na plastovou lžičku a řekla: ”Je to deset kilo za 14 dní, ale vyžaduje to oběti. Budeš mít křeče a na záchodě budeš víc než doma. A nezapomeň, že musíš pít. A hodně, jinak skončíš na kapačce. Tak co, mám ji dát zpátky?”
Lepilo mi a fest. Chtěl jsem jeste jednou zvážit všechna pro a proti, ale v hlavě bylo pusto až milo.
Mužně jsem se tedy nadechl a vyřkl odpověď, která mě samotného překvapila. Ani jsem nevěděl, jak jsem dobrej.
“Jo, dej to zpátky.”
“Cože?” vyhrkla překvapeně a vyboulila na mě oči tak, že jsem se lekl, že je snad i bulimička, nebo co. “A proč jako?”
“No protože si myslím, že to je možná blbost.”
“Bojíš se, viď?”
“Mám blbý pocit, ale ne strach. Prostě na to prdím. Ale jo, možná mám i trochu strach, jestli to pomůže.”
Hleděla na mě chvilku jako tele na vrata a pak řekla:
“Tak od tebe bych to nečekala.”
“No vidíš, asi nejsem takovej borec.”
“Ne počkej, já jsem chtěla říct, že od tebe bych nečekala, že řekneš ne a že přiznáš, že máš strach.”
“No tak jsem strašpytel, není každý hrdina...”
“Naopak. Když klidně přiznáš že máš strach, tak jsi frajer. Já čekala, že to vezmeš a spolkneš jako beránek a ještě u toho budeš honit machry a ty takhle na mě jo?” hezky se usmála, zabalila si nádobíčko zase zpět do kabelky, řekla “tak čau” a byla fuč.
V ten moment mi bylo jedno, že mám pupík, protože moje nafouklá hruď byla teď tak velká, že ten pupík ani nebyl vidět. Na cestě ven jsem málem vyvrátil futra ramenama, nasedl jsem ze široka do auta a odfrčel vesele k domovu. Frajer, hmmm.... A doma když řeknu, že mám strach, tak dostanu akorát pohlavek za špatný příklad dětem. Chjoo...

Mějte se krásně!




Další fotky najdete na Insta:      Petr.Krest - Instagram

A také jsem na FB:  Petr Krest - Facebook

Žádné komentáře:

Okomentovat