čtvrtek 31. května 2018

Entomolog a klobása

Entomolog a klobása.

Petr Krest


Ahoj čtenáři, čtenářkyně a čtenářčata,
brázdím si to takhle státem Ohio mezi loukami, poslouchám Mládka, pozoruji a také sbírám krásné motýly. Tu a tam přiletí ptáček a zobne mi motýlka před nosem. To je holt koloběh života. Ale já se nedám a jedu dál jako o život. Sbírám malé i velké motýly, barevné i bělásky, některé tak parádní, že až oči přechází z té nádhery. Někteří hýří barvami natolik, že to až vypadá, jako by se před vámi rozprskla na oblohu sama duha. Dokonce i pár vzácných jsem již chytil na gril svého rozjetého kamionu. To víte, čtyřicet tun váhy na 18 ti pneumatikách, to by nerozdejchal ani brundibár v kožené bundě a s helmou od Fittipaldiho. A to jsou elitní letci. Ale i to je koloběh života.
No dovedete si představit, že si tak letíte nad loukou, levá, pravá, vrrrnn vrrrrnnn, puf puf a najednou mlask a mezi tykadlama máte zaseklej kamion? To musí být ukrutný dělo!!! To je asi jako kdybych já dostal do nosu kosmickou raketou i s Remkem a Gubarevem dohromady.
Jednou jsem vám vylezl ven z kabiny, kouknu dopředu na gril a nechápu. Dvě deseti centimetrové tykadla trčí z chladiče. Normálně odebírám vzorky pinzetou, ale teď jsem si vzal kleště na klobásy. To bude zápis do Guinnessovy knihy, chachá!
Ale prd. Byly to jen uši z králíka. No jo no, uši mi tam nechal a zdrhnul dacan.
Nevadí, zajedu si na benzínku a dám si pravý americký hot dog. Nedávno se mi takhle povedl parádní kousek.
Bylo to v Texasu v českém usedlickém městečku West. Je tam u dálnice taková středně velká čerpací stanice Shell, kde prodávají české “Kolache a Klobasy.”
Neodolal jsem a zastavil. Výběr pečiva a zákusků byl více než slušný, ale uzeniny byly poslabší. Ovšem můj libový frňák zavětřil uzenou klobásku. Nechal jsem se dovést nosem až do rohu, kde byl pultík s hotovkama.
Ozvalo se: ”Qué pasa, mi amigo, how can I help you?” (Co novýho kámo, co pro tebe můžu udělat?)
Hmmm, nikoho jsem neviděl, ani reproduktor tam nebyl.
“No sé qué pasa, mi amigo, pero estás actuando algo extraño, mi friend. Where are you?” (nevím, ale jsi ňákej divnej kámo, kde jsi?) zeptal jsem se jak nejlépe jsem uměl.
“Aquí abajo amigo!” (tady dole kámo)
A jo, byl tam, dole za pultem. Malej mexickej klučina s veselýma očima.
“Dej mi prosím tě tu klobásu, co tu tak voní.”
“To je polská klobása seňor.”
“Vy máte polskou klobasu?”
“Si seňor!”
“Dávej a s celým cirkusem.”
“Opravdovej Big Texas hot dog?”
“Jo. A zapíchni mi do něj českou vlajku.”
“Seňor je Čech?”
“Ano.”
“Uno momento. Jannet, nedávej tam ty papričky všechny, pán je čech, shořel by mu výfuk! A zavolej paní Eva. ”
Přišla paní Eva, usmála se a vynadala mi, že parkuju kamion na místě pro osobáky, že zabírám místo pro zákazníky a odešla.
Prodavač tak na mě kouknul a říká.
“Ona občas má blbou náladu. To víš, nemá chlapa. Ale raději odjeď než jí prdne v kouli úplně. Ten Hot Dog máš na mě amigo, šťastnou cestu!”
Takže v Texasu dostanete americkej Hot Dog v Českém obchodě s polskou klobásou, kysaným zelím, feferonkama, kečupem a hořčicí od Mexičana.
Dobrou Chuť!



Další fotky najdete na Insta:      Petr.Krest - Instagram

A také jsem na FB:  Petr Krest - Facebook







Žádné komentáře:

Okomentovat