pondělí 18. března 2019

Pozdní přání k MDŽ

MDŽ, 
aneb proč jsem letos přál až odpoledne....

  Pátek ráno, klídek, pohodička a navíc volný den. Naklusal jsem do fitka a začal jsem raní kardio. Na uších sluchátka a už si to funím v rytmu trance na nejnovějším kombinovaném roto schodo toto pédu a přemýšlím jestli jsem se fakt už úplně nezbláznil nebo jestli mi jen tak trochu přechodně kape na karbid. A tak jsem se tam vlnil jak metráková dešťovka a snažil se u toho nesmyslu vypadat naprosto přirozeně, když v tom mi cinknul telefon. 

  Naprosto jednoduchá a přímočará otázka od jedné suprové kamarádky vyvolala paniku v celé mé rozsáhlé nervové soustavě a já se málem zhroutil.

"Víš že je dnes MDŽ?"

 No a je vymalováno. 
Bylo sice teprve devět ráno, ale devět ráno v Chicagu znamená čtyři hodiny odpoledne v Česku. A já nemám nic napsaného a než dojedu domů a než to napíšu... Ach jo, já jsem trombon. Kdo si pamatuje na ruského vojáka Gríšu a zlatý trombon, ten ví co Gríša provedl, když si spletl trombon s mísou a jak se pak divil, že neteče voda, když po výkonu mačkal klapky.

  V tom mě napadla spásná myšlenka. Napíšu to až na sobotu a dám k tomu nějakou dobrou veselou hlášku a snad to přežiju. Hned jsem začal Googlovat a našel potřebný materiál. Ano, tohle je ono!
Oficiálně převedu letos MDŽ na sobotu, protože v pátek se většina žen stejně nestihla na to včas obléknout.... Hahaha... No, ehm. 
To je sice dobré, možná i pravdivé, ale zrovna na MDŽ nevhodné až kontraproduktivní. A tchýně by mi navíc za to určitě poslala černou známku a byl bych v kelu.  A v sobotu bez vycházek. Zamrazilo mě.


  Sroloval jsem se tedy dolu z toho hubnoucího nesmyslostroje, zastavil rukama roztřesená kolena, stehna a hýždě zezadu i zepředu a čekal.
Po dvou minutkách se mé tělo opět zformovalo do tvaru muže a já mohl odfrčet do pánské šatny.

Cestou domů jsem se pak stavil pro květiny.

"Dobrý den, prosil bych tři květiny," požádal jsem.

"Ale zajisté, hned to bude. Co říkáte na tyhle?"

"Jsou nádherné, beru je. Všechny tři," řekl jsem jedním dechem. 
Hezká paní prodavačka se trošku zarazila a zeptala se: "A mohu se zeptat copak se vám na nich tolik líbí? Ta zlatá stuha nebo výběr květů či snad jak jsou bohatě zdobené?" 

"To, že jsou již hotové," odvětil jsem popravdě a vytáhl peněženku.

Paní prodavačka se ale najednou zkroutila v pase a vyprskla nečekaně smíchy. Když se opět narovnala, omluvila se.

"Tak to jsem nečekala, promiňte. Ale jestli správně hádám, tak máte jednu kytici pro maminku, jednu pro ženu a třetí možná pro sestru?"

Většinou mi sedí na rameni krásný anděl, který mi našeptává samé hezké věci, ale dnes měl asi volno. A tak jsem to holt zkusil sám po svém....

"Ale kdepák, co vás nemá. Ta největší je pro manželku, ta prostřední pro mou starší milenku a tato nejmenší a nejhezčí je pro mou mladší milenku! Dnes roznosím kvetiny a dárečky a zítra mám volno."

Jenže tentokrát místo smíchu paní prodavačka údivem vyvalila svá krásná kukadla přímo na mě a spustila šepotem:
"Ale co, proč ne. Já vám to nezazlívám. Takový velký chlap by klidně zvládnul i víc milenek, no né?"

Jé, skočila na to, bude sranda, pomyslel jsem si a mé ego poposkočilo o metr nahoru.

"No, asi ano, ale víte, já moc netlačím na pilu. Děvčata si většinou řeknou samy, když mají zájem. Je jen třeba naslouchat. Tak kolik jsem dlužen za květiny?" zeptal jsem se a začal vytahovat kartu z peněženky.

"Co takhle jednu večeři zitra po páté, až to tu zavřu?" řekla naprosto nečekaně a dívala se mi při tom přímo do očí, aby viděla moji reakci.

V ten moment to udělalo "CVAK" a všechno vyplo. Slyšel jsem jak mi dobušilo srdce, jak mi houstne krev v žilách a i to, jak se mi začínají rozpadat ledviny a tvrdnout játra. Oči mi spadly někam na dno peněženky a já začal zběsile tahat ven jednu bankovku za druhou. Tak kolik sakra chce, ať už to vybalí nebo bude po mně.

Paní prodavačka se ovšem znovu rozesmála, tentokrát ale na plno a pobaveně do toho zahýkala:
"Jsem to věděla, tak co, kolik máte sester jednu nebo dvě?"

No co vám budu povídat, na letošní MDŽ jen tak brzy nezapomenu... 


pondělí 25. února 2019

Jak u Chocholouška....




Slušný řidič...
Petr Krest
Chicago 25.2.2018



  Pochopitelně všichni kolem nás jezdí jako šílení a nikdo nedodržuje bezpečnostní dopravní předpisy. Jezdíme v autech jako blázni a nikdo nikoho nechce nikam pustit. Kdyby se našel alespoň jeden ukázněný řidič na cestě, hned by bylo lépe. Alespoň ta první vlaštovka, která by mohla spustit tu řetězovou reakci dobrých skutků na cestě...

  A pak najednou věřte nebo ne, z čista jasna stane se zázrak a ten ukázněný řidič se najde. 
Ne, to není legrace. Opravdu se najdou i slušní řidiči. Je jich sice málo, ale jsou. A jeden teď zrovna jede těsně před vámi a najednou dupne na brzdu a ukázkově zastaví na oranžovou na semaforu. 

  Jo, přesně. Skočila oranžová, vy jste na to šlápli abyste to taky projeli, přilepili jste se na tu jeho Audinu pěkně na těsno a ten týpek zabrzdí? Jako fakt? Pane bože, na co si potom takový trotl  koupil TéTéčko, když by mu víc pasoval Wartburg v kombíku?   


  Zastavíte tedy s vypětím všech brzd těsně před jeho nárazníkem a víte, že byste to ještě v pohodě stihli a spolu s vámi ještě další tři auta.

"Ty kráso, to je kus vola.(ano, nebo i jinak se to dá říci...)" 

  Ten chlap fakt zastaví na oranžovou, no viděli jste to někdy někdo? Co tě proboha v tý autoškole učili? Chceš snad někoho zabít nebo co? Sebral bych mu za to řidičák a dal bych mu na hlavu zmijovku, neřádovi.


  No to nepochopíš. Slušný řidiči jsou prostě ti nejhorší, protože nikdy nevíš, co provedou. Jediná vyjímka jsou asi jen řidiči v baretkách, ale to se už se snad ani nesmí publikovat....


  Teď se možná smějete, ale i vy jednou potkáte slušného řidiče a pak si na mě vzpomenete a budete taky hledat zmijovku. Hele, já už mám v autě tři!


Mějte se krásně a řiďte bezpečně!



středa 20. února 2019

Je to jen hra . . .


Náš Valentin
Petr Krest
Chicago 19.2.2019

 Letos na Valentina venku sněžilo jako o závod a tak jsme jen tak v klidu seděli doma na gauči, žena cucala nějaké kyselé víno a počítali jsme, kolikátý to už je. Šestnáctý Valentin, to už jsme jich pár zažili. Za ty léta proběhlo na tento svátek všechno možné i nemožné a tak teď již dáváme přednost klidu a míru na gauči rodinném.

Manželka se mě náhle otázala:

"Miláčku, pamatuješ si takové to víno, co bylo hodně sladké? Bývalo to v modré lahvi s dlouhým hrdlem a špunt byl z bílého korku. Hodně se pilo, když jsme ještě byli děti. Naše maminky to zbožňovaly. Pamatuješ?"

"Hmm, tak to nevím. Já víno nikdy nemusel a jako kluk jsem pil Božkov, takže netuším. Proč? Chceš si osladit pravdu?"

"Jo, toto víno je jako pohřební šťovík, ty můj Božkove, za chvilku mě z něj bude smutno."

"Neboj, náhodou jsi se suprově vdala, pamatuješ? Rozveselím tě jedna dvě!

Pojď, zahrajeme si třeba tu slovní hru, co jste hráli v Nebrasce na universitě."

Manželka se zeširoka pousmála. 

"Víš že tahle hra ti nedělá dobře, zlato, ty nejsi šprt." 

"Jasně že ne, ale jsem taky hlava! A dneska jsem úplně vyladěnej, nemáš šanci. Chceš začít?"

"Dobrá, začnu tedy, ale nebudu tě šetřit!"

Konspirace.

Konspirace?

"Mám ti přinést šaratici?" 
"Ne, to není Konstipace, zlatíčko. Zácpu nemám. Dál?"

"Aha, vzdyť vím, na to jsou vlastně tyhle modré prášky, že jo?"

"Ne, to je Antikoncepce, miláčku. Dál?"

"Hele, už vím, ale nebuď zase moc chytrá, nebo tě vyhodím oknem!"

"Samá voda, lásko, to je Defenestrace. Tak šup, víš nebo ne? To je pátá třída, to bys mohl."

"Pátá třída? Tak to se nesmí! To je zákeřný, to bylo před čtyřiceti roky, to už si málo kdo pamatuje a od té doby se zase vše přepsalo! Koukej mi dát něco z university, to bylo před dvaceti lety, to si budu ještě pamatovat."

"Ale broučku, tak se hned nečerti."

"Ne ne, neříkej mi broučku, víš že nemusím ty hmyzákový zdrobněliny. To bys mi taky za chvilku mohla říkat ty můj hovniválku..."

"To ne, neboj zlatíčko, to je moc dlouhé!"

Jasně že vím co je konspirace, ale nemůžu to vybalit hned napoprvé, když mám udělat manželce radost, že. Ale už jsem zahrál slušné divadélko, tak bylo na čase vybalit pravdu a zapsat si bod. A  tak jsem spustil:

"Konspirace je chirurgické odstranění pohlav ..."

"Zadrž vrahu nenarozených dětí, nebo vykastruji já tebe!" Ozvala se žena a rozesmála se. To je Kastrace, nikoliv Konspirace
Poslední pokus, protože vím, že mě taháš za nohu. Už jsi snad použil všechny odborné výrazy na K co znáš, tedy snad mimo Kanalizace.

"Já vím, ty víš, že si dělám jen legraci," zakecával jsem situaci.
"Konspirace znamená obecně uspořádání nějakých objektů vůči sobě navzájem." 

Nastala chvilka ticha. 

Žena přihmouřila obočí a s uznáním pokývala hlavou.

"Vidím, že jsem se v tobě spletla." dodala opatrně.

Můj hrudník se nadmul a pokleslá brada vyletěla k oblakům. Nejsem ještě tak marnej, je to dobrý.

"Ano, znáš ještě jedno chytré slovíčko na K. 
Konstelace. Ale ani Konstelace není Konspirace miláčku. Takže bod pro mě, ale nic si z toho nedělej, bojoval jsi jako lev. Prostě jen nejsi šprtík."

  V ten moment se ozvala z kuchyně rána a něco spadlo. Šel jsem se podívat, ale nic jsem neviděl. Až když jsem otevřel špajzku, tak ne mě najednou vypadl trubkový policovník, který tam byl patrně ještě od dob, když se Columbus teprve učil plavat. Jedno téčko se uvolnilo a rám se bortil k zemi pod tíhou plechovek všeho druhu. Na poslední chvilku jsem zachytil středovou trubku a zachránil regál od zřícení.

"Pro Boha, co se stalo? Jsi v pořádku?" ozvalo se z obýváku.

"Jo, ale potřebuju pomoct. Přines mi prosím tě sikovky z brašny, potřebuju tady zasadit a utáhnout dvě trubky. A pohni, je to těžký."

"Už letím, momentík. Na tady," a podala mi kleště.

"Ne miláčku, to jsou jehlovky, potřebuju sikovky."

"Už, už, moment. Co tyhle?"

"No, to jsou kombinačky a tohle štípačky. Zahrábni dolu pod klíče, jsou to takové delší kleště."

Regál se mezitím začal pomalu pěkně pronášet.

"Mám je," ozvala se téměř výtězoslavně žena a podala mi velmi veliké kleště.

"Tak tohle je malý hasák miláčku. Teď už se nemůžeš splést, jiné kleště už nemám." 

  Ale měl jsem. Manželka našla ještě stripovačky a poté i moje dlouho ztracené seegrovky. 

"Prosím tě, sikovky, . . SI.. KOV.. KY !!!" nevydržel jsem.

"Nemusíš být na mě hned ústnatý, ano? Ještě se leknu a pustím ti ten hasík na nohu.!"

"Hasák. To byl hasák. Teď už podej ty sikovky."

  Nakonec mi přeci jen podala sikovky a já dotáhl trubky zpět do spojky. Poté jsme společně zatlačili rám zpět ke zdi a uklidili jsme pár zbylých  
popadaných plechovek z podlahy.

  Rámus padajících plechovek probudil ovšem i malého Péťu, který se přišel podívat, co se stalo. Vešel přímo doprostřed kuchyně, rozhlédl se a spustil:

"Jé, nýtovačky, sikovky, stripovačky i křížák. Tati jestli máš i pájku, tak můžeme zrealizovat můj školní projekt, stavbu orbitní sondy! CPU dáme Ryzen3 má nízké TDI i odběr, interface můžeme adaptovat z mého Surface, integrujeme command modul a uložíme do keramické kapsle. Doložíme GPS senzor, komunikační modul pro přenos dat a záložní solární zdroj. Ale jak to vše dostaneme na orbit bez rampy a nosného tělesa, to nemám tušáka, možná R-7 by se ještě někde dala sehnat v Ruským kasínu..."


  Bylo jasné, že Péťa právě získal úplně v klidu dva body během třiceti vteřinového nástupu na scénu a bylo ihned potřeba vyrovnat hodnocení.

"Já ti dám orbit, až ti bude kozlík malej! Už jsi dočetl tu Honzíkovu cestu? Nedočetl, no vidíš. Tak šup, vyčůrat a zpátky do pelechu. A zítra ti ukážu, kde se zapíná a jak se řídí kosmický manuální modul na odhazování sněhu. Dobrou!"

Junior protočil oči v sloup a s remcáním odkráčel.

Když úplně zmizel, tak mě vzala žena za ruku a řekla:
"Krásné a chytré děti jsi mi daroval, víš to?"

"Vím," přitakal jsem.
"Však mají být po kom, no né?"

"Aha. A pamatuješ že jsi mi říkal, že jsi  Honzíkovu cestu nikdy nedočetl, protože jsi tvrdil, že koza se na stole dojit nedá?" 

Než jsem se stačil pořádně nadechnout k obraně, tak si mě manželka rychle přitáhla k sobě a dala mi velkou pusu.

"To nevadí ty náš tatínku, já ti za ty naše kluky stejně moc děkuju!" 



sobota 16. února 2019

  Dnes se mi podařil takový hezký nechtěný výměnný obchod informací. Jeden můj neznámý známý mě požádal, jestli bych mu nesestavil cvičební program. A věřte, že ho opravdu potřeboval, protože když stál vedle mě, tak vypadal jako kvalitní přespolní maratonec po celosezónní přípravě. Prostě asi (se vší úctou a respektem) jako žokej Váňa  na vodové dietě.

  Naordinoval jsem tedy chlapcovi velmi přiměřený tréning, abych ho hned z kraje nepřepálil, zasvětil ho do tajů bobtnání hmoty svalové, vysvětlil mu rozdíl mezi sojovým bobem a opravdovým proteinem a jiné základní finty, jako jsou maso, vajíčka, mléko a tvaroh. Základem všeho, je najít si dobrou posilovnu. Dobrá posilovna má dobré vybavení, ale nejlepší posilovna je ta, která má nejvíc bab. Můžete mi věřit, není to z mé hlavy. Žena je a snad i napořád bude největší motor pro chlapa a tak pokud vlezete do posilovny plné hezkých ženských, tak se vám kulatá záda srovnají hned po prvním rozhlédnutí a hrudník se vám najednou nafoukne tak, že začnete pomalu přepadávat na nos a biceps sám začne ohrnovat rukáv u trička, aby byl víc vidět. Pokud ovšem jako začátečník ve třiceti vlezete do posilovny plné nabušených chlapů, tak vaše tělo bude hrát mrtvýho brouka. Prostě vás v tom nechá samotného, byl to konec konců váš hovězí nápad, žejo.

  Chlapec asi ani neočekával takový zával informací, ale nasával a nasával a dělal si i zápisky. No a já měl radost, že se můžu vykecat a že mě někdo poslouchá. To se mi doma jen tak nestane. 

  V šatně mi pak poděkoval a pozval mě na drink. Pochopitelně tím myslel vysoce proteinový koktejl. Já si dal jahodovo-banánový a chrochtal jsem si blahem. 

  A jak jsme tak seděli u toho stolku v mlíčňáku, tak jsme si udělali takovou tu mobilní pauzu mezi srkáním, vytáhli jsme mobily a začali jsme kontrolovat situaci ve světě a okolí. A oba rovnou na Facebook. Zasmáli jsme se tomu a pak jsme zjistili, že jsme oba mnohonásobní adminové na několika stránkách. Klučina vedl stránky servisu na prodej a opravu kopírek a na druhé prodával zdravotní sexuální ochranné pomůcky. V kancelářích kde opravuje kopírky pro svou firmu si bokem instaluje své automaty na kondomy, filuta jeden. 

  A tak jsme si omrkli stránky, kdo má kolik lajků a tak a mladík se mě najednou zeptal.

"A jak ti ty stránky běží, máš aspoň deseti procentní odezvu?"

Vyvalil jsem oči. 

"Ani ve snu, proč?"
"No, myslel jsem si to. Nemáš vůbec žádné doporučení, proto tě Facebook asi moc neukazuje. Máš mít ideálně tři a více procent doporučení, tzn. že pokud máš sedm tisíc lidí, měl by si mít dvě stě deset doporučení a ty máš tři? Tři lidi tě doporučili ze sedmi tisíc?
Si děláš srandu, ale asi ji děláš blbě, když tě nikdo nedoporučí dál."

Spadla mi brada a bylo mi najednou smutno.

"Nic si s toho nedělej, jen nejsi obchodník, neznáš to. Podívej, když já něco prodávám, tak to mám trochu nad cenou a pak nabídnu slevu za doporučení. To ty nemůžeš, děláš to za dáču. Ale právě proto se můžeš klidně rovnou obrátit na své lidi, aby ti pomohli.
Každý vidí, že za to nic nemáš, tak když sem tam požádáš o doporučení, tak ho určitě dostaneš a spousta lidí ještě bude ráda, že ti muže pomoct. Ale musíš se ozvat, jinak dostaneš prd, protože nikdo neví, co potřebuješ."

A tak jsem nakonec vyzískal zajímavou informaci a ani koktejl jsem neplatil. Tomu říkám pátek! 

Ponaučení z příběhu je kupodivu naprosto jasné. Ano, chytrému napověz, hloupého nakopni. 

Je mi jasné, že já zde nikoho nakopávat nemusím a tak jen malá nápověda:
  Drazí přátelé, pokud se Vám má tvorba líbí a chtěli byste mě podpořit, pak není nic jednoduššího, než mi poslat tisíc korun na novou klávesnici, nebo ještě lépe napsat hodnocení či doporučení na mé stránky. Pochopitelně pouze v případě, že sami chcete a jen za předpokladu, že se vám líbí, co píši. 

A já vám za to příště napíši, jak u nás letos doma dopadl Valentin, chcete? 




neděle 10. února 2019

stroj casu





PetrPetum Mobile
Chicago 10.února 2019


  Již dlouho se snažím vymyslet Petrpetum mobile a myslím, že mi to ještě chvilku potrvá. 
Potřebuji ho totiž na můj stroj času, který jsem nedávno vymyslel. Jenže problém je jako všude u všeho se zdrojem energie. 
V pravěku nemají benzín a v budoucnosti už také ne. A ta potvora hrozně žere. Takže ať to dělám, jak to dělám, vždycky mi vyjde palivo jen na cestu tam a poté musím roztáhnout solární deku a čekat rok, než se nabije záložní zdroj.

  To se sice někdy může taky hodit, třeba když chcete postal tchyni na výlet, ale ta moje je jak na potvoru zlatá, takže zatím nemám pro jednostranný stroj času využití. 

  Zajímavé ovšem je, že  manželka začala zase po dlouhé době vařit a v pracovně mám najednou úplný klid. No jo no, konečně asi pochopila, že má práce má smysl a začala si mě opět vážit. Hodná žena.

 A tak si tak tady čmárám ty rovnice perpetuálního pohybu a při tom mě  napadla taková malá otázka pro mé čtenáře, kteří mají dozajista fantazie habakuk.

 Pokud byste si mohli splnit svůj sen a vybrat si jeden pochopitelně zpáteční let strojem času, byla by to minulost či budoucnost?

Minulost? 
Vyřešit nějakou záhadu? Vysvětlit vznik vesmíru? Zjistit, kdo zabil Kennedyho? Kde leží Atlantida? Nebo si zajít na koncert Beatles, Elvise či Marilyn Monroe?

či

Budoucnost?
Kdo bude příští prezident? Jak budou vypadat města za sto let? Nechat si naimplantovat telepatický procesor či zaskočit si rovnou vyměnit celé tělo za nové? Zjistit jaká padnou příští týden čísla v loterii a mazat zase rychle domu si vsadit?

Vše je nyní jen v rukou vaší fantazie, takže kam to bude?


Petr-petum mobile